Reklama
 
Blog | Zdeněk Fekar

Moon: velkolepý film za babku

To nejtěžší, co tě může potkat 250 000 mil od domova, jsi ty sám. Reklamní slogan režijního debutu Duncana Jonese, syna slavného muzikanta Davida Bowieho, je až mrazivě pravdivý.

Před nedávnem jsem suploval ve čtvrťáku. V jedné z dvouhodinovek vyhrazených managementu jsem nakousl důležité téma etiky v byznysu. „Na to přece každej kašle,“ dostalo se mi poučení od jistého studenta. I když jsem věděl, že je spíš rebelem za každou cenu, nemávnul jsem nad tím úplně rukou a snažil se svoje dočasné obecenstvo přesvědčit, že etika je v dnešní společnosti hodně důležitá.

Jestli jsem uspěl, netuším, ale už delší dobu jsem přesvědčený, že důležitá nejenom je, ale tak jak se společnost raketově rozvíjí po technické stránce, bude stále více významná i etická stránka věci.

A právě o tom je britský nezávislý sci-fi snímek Moon režiséra Jonese natočený za neuvěřitelných pět milionů dolarů, čili na dnešní dobu směšný pakatel. A přesto se podařilo vytvořit velkolepý snímek ověnčený filmovými cenami a těšící se přízni fanoušků žánru. Nebo možná právě proto? Na některé velké věci nepotřebujete velké rozpočty.

Reklama

Ale dost zbytečných slov. Kdo se do kina na film teprve chystá a nechce prozradit, o čem je, laskavě přeskočí následující odstavec.

Hlavní hrdina Sam Bell v podání Sama Rockwella si na měsíční základně odkroutil tříletý kontrakt a už se těší na návrat na Zemi, na svoji ženu i dcerku. Na plně automatizované základně v podstatě moc práce nemá, jediným jeho společníkem je superinteligentní počítač Gerty. Až pak se něco zvrtne… Když se snaží opravit technickou závadu zařízení těžícího vzácné helium-3, Sam Bell zahyne – jenže film smrtí hlavního a jediného hrdiny nekončí, na scéně se objeví znovu Sam Bell a aby toho nebylo málo, zachrání zahynutého Sama Bella. Divák nad tím zmatkem ani nepotřebuje dlouho přemýšlet, jasně, že tady jde o klon. Jenže, kdo je vlastně klon? To se dozvíme až o něco později, kdy se vedle dvou Samů Bellů objeví Sam třetí…

Na tom snímku nejsou důležité efekty (to je snad jasné už z jeho rozpočtu), ale ani děj samotný, jako otázky, které vyvolává. Zatím běžně nepracujeme na Měsíci, neklonujeme lidi na běžícím páse a ani nás neobsluhují inteligentní kompjútry rozhodující o nás, aniž by se nás ptali, co je pro nás dobré. Ale technika nás stále více obklopuje a navzdory obecně silně rozšířenému názoru, že je to zbytečné, budeme si muset víc klást i etické otázky.

I když i Jonesově příběhu by se dalo mnohé vytknout, a nejvíc ze všeho právě nesmyslnost etickému problému klonování lidí, když na plně automatizované základně vlastně přítomnost Sama Bella, ať už „skutečného“ člověka, nebo jeho klonů, vlastně není vůbec zapotřebí, dal jsem filmu na čsfd.cz pět hvězdiček z pěti.

Ze všeho nejradši mám totiž právě jednoduché příběhy, nad kterými se dá trochu přemýšlet, a to film Duncana Jonese s přesvědčivě trojjediným Samem Rockwellem rozhodně je.