Co se stalo: ZW si tady nad těma sračkama zanadával. Smazali ho. Pro jednou jsem si řekl, že zkusím vyjádřit svý výhrady kulantnějc; přestože jsem to už párkrát udělal a přestože vím, že to ve fekarově případě nemá smysl. Mý výhrady znamenaj jenom tolik, že vlezlost já považuju za jeden z velkejch autorskejch hříchů. Nestěžuju si přece, že jsem tady hledal Michala a našel jenom fekara.

Zkuste si přečíst, jak fekar píše o filmech, a pak vlízt na csfd. Tam některý holky a kluci opravdu uměj: vcítění a schopnost vidět ve filmu to podstatný. A jsou úplně odjinud, z jinejch branží. Rozesmějou mě, rozbrečej, dovedou k zamyšlení. To se mi tady nikdy nemůže stát.

Jenže ono to tak nefunguje. Nemůžete říkat nesmysly a oponentům pokaždé předhazovat, že určitě mají nějaký důvod, proč vás nesnášet. – ZW i já se nakonec třeba rozohníme a mažou nás; zatímco vy se vznešeně umyjete ruce a jako že jste nad věcí. Jenže nejste nad věcí. Eminentně vás sere, když nemáte co odpovědět, když nemáte odkud brát, když vás lidi mají za vola a vy musíte spoléhat jen na to, že do diskuse přijde někdo, kdo má se mnou problém, a pofouká vám bolístku a řekne vám, abyste se na mě vysral, že stejně ničemu nerozumím.

To jsou ty zdejší sofistikovaný scénáře.

Takže Vy, milý Zděnku, raději sklapněte podpatky, a pokud budete mít nějaký (ovšemže fundovaný) dotaz, obraťe se na „dědu“ mailem. Bude to lepší, než tady roztáčet další kolo nikam nevedoucí flamewar.

Nenarážíte jenom u mě, jak lze v této diskusi snadno doložit. Víme taky, že vy kritiku špatně snášíte; připisuju to vaší skrývané, ale nesmlčitelné nejistotě o sobě samém. Proto vy píšete věci, který vám nediktuje to vnitřní puzení, o kterým mluvím já, ale snaha zaujmout čtenáře, jakkoli. Málokdo je tady tak abnormálně vlezlý, jako vy jste.

Ještě si řekněme, že já jsem literaturu studoval. Čtyřicet let píšu. Publikoval jsem v rozhlase, když vy jste ještě nebyl na světě. Váš názor zatím není tak opodstatněný jako můj, a zřejmě nikdy nebude.

Já mám Zdeňka Wachtla rád za to, jak vždycky vykypí. Protože tak jako já nesnáší lidi, kteří si řeknou: takové sluníčko dneska, tak napíšu blogpost. Nebo: humřel Michael Jackson, co já o tom lidem povím?! – Nebylo by to tak zlé, kdyby na fekarovi bylo zajímavé aspoň něco; pozorné oko, bezchybná gramatika, vůle k metafoře, poutavý jazyk, humor, satira, nadhled, lyrické sklony. Aspoň něco, kurva píča!

Vidíte: je to nakažlivé. – Já vím, že jsem s tím poučováním protivný. Ale když v psaní nenajdete ani stopu po vnitřní nutnosti, se kterou by mělo být psaní provozováno právě tak, jako by mělo být s vnitřní nutností provozováno všechno, co chce za něco stát, pak z vás může vypadnout opravdu ledacos.

Nevím, jak je na tom fekar se ženami. Ale když třeba šoustá, nedělá to doufám kvůli bedekru, který nám jednou o ženách napíše?!

„Cely to hodnotim peti hvezdickama. Za nablejskany musle, ve kterejch jsem spatril svou tvar a ještě něco navíc – pul hvezdy extra bonus.“ (Yogumin)