"Klaus nebo Švejnar?" ptalo se mě poslední dny hned několik lidí. "Ono je to skoro jedno," zpravidla jsem reagoval. A vlastně je. Nebo není? Kdybychom měli přímou volbu, skóre Klaus versus Švejnar bych ocenil vyrovnaným 1:1. Nicméně, já svého "favorita" mám. To až na konci. Je to ovšem spíše z nouze ctnost.
Dvořák nebo Smetana?
Aby bylo jasno, pro mě byl Václav Klaus dobrým prezidentem. I se všemi chybami, a že jich má jako houska máku! Jenže aby bylo jasno, nechci tím říct, že Václav Havel byl horší prezident. Tohle není žádné prezidentské podkuřování, ale fakt. Ostatně, byl lepší Bedřich Smetana nebo Antonín Dvořák? Kdybych si měl vybrat, volil bych Dvořáka, ale Smetana je jaksi "národnější". Já mám ale radši Vivaldiho!
Volbou jednoho kandidáta ze dvou přeci nutně neříkáte, že ten druhý je horší. Jen prostě volíte, co je vám bližší, ať už rozumem, nebo srdcem. Pokud ovšem nejste politik.
Šašci se na nic než frašku nezmůžou
Často v Česku nadáváme na to či ono. Bývalo mi z toho smutno. Ale už není. Při bedlivém sledování jsem si totiž všiml, že to, co nefunguje, není nic jiného, než politika. V byznysu, kultuře, mezilidských vztazích jsme rovnocennými partnery ostatním Evropanům. Jenom náš parlament a vláda nám dělají ostudu.
Tak se nedivme, co za tyjátr se točí kolem volby prezidenta. Jinak vcelku rutinní ústavní procedury. Někdo na Hradě přeci sedět musí a strany se o tom měly dávno rozhodnout. Jenže nakonec to dopadne tak, že zítra prezidenta mít nebudeme a volební šaškárna se povleče bůhvíjak dlouho. Jenom proto, že neschopní handlíři s modrým ptákem, oranžovou růží, zeleným narcisem nebo černoprdelnickou kutnou nejsou ani schopní vyhandlovat, jak a koho zvolí prezidentem.
Jedno je jisté: prezidentská volba by měla být veřejná. Tedy přesněji, přímá. Jen ať se pěkně kandidáti rvou mezi sebou a usilují o přízeň voličů, nikoli sněmovních robotů, kteří beztak nakonec (ne)zvednou ruku podle přání stranických bossů.
Klausova pro a proti
Klaus má ohromnou výhodu. Podle mne je důležité, aby prezident měl zkušenosti z politiky, aby dokázal manévrovat na tenkém ledě politikaření, aby vůbec rozeznal třeba Bursíka od Filipa, když navzdory různým slovům jde všem politikům jenom o jejich vlastní žlaby.
Navíc obnovit mandát stávajícímu prezidentovi je výhodné i ekonomicky. Nic se nezmění. Žádné stěhování národů, tedy personální zemětřesení na Hradčanech, žádná výměna koberců, maleb, tiskopisů a jiných malicherností. Všechno zůstane, jak je. Minimálně ušetříme.
Jenže jako občanovi Evropské unie se mi opravdu, ale opravdu ani trochu nelíbí, jak pan prezident zpochybňuje realitu. My a oni, to už tady bývalo, v jeho protiunijním podání se ale jenom děsím, kdy s továryščem Putinom podepíše smlouvu o přidružení republiky k Sovětskému svazu.
Švejnarův protiútok
Ovšem jestli je Klaus kandidát za osmnáct, Švejnar je zrovna tak bez dvou za dvacet.
Je sice fajn, že přichází z jiného světa. To mi narozdíl od mnoha xenofobů připadá jako skutečná výhoda. Jiný pohled bychom tady moc potřebovali. A ze začátku jsem i věřil, že to Švejnar myslí vážně. Větší otevřenost, součást Evropy, spolupráce s USA…
Hezky se to poslouchá, ale jak věřit někomu, kdo neváhá změnit názor chvíli poté, co skutečný vůdce Paroubek zakoulí očima? Mně by ani nevadilo, že navzdory proklamacím, že levičák není, je Švejnar jednoznačně trojským koněm levice. Proč ne, když v podhradí vládne pravicový modrý pták. Bylo by to spravedlivé.
Jenže, kdo je vlastně Švejnar? Skoro mi připadá, že mu pomerančové růže za jeho estrádní kampaň štědře zaplatily, aby vylekaly pana profesora na Hradě a pak tradá, pan Švejnar se vesele vrátí "tu junajtyd stejts" a do teplé židle v ČSOB. Zkrátka, Švejnar na mě nepůsobí dojmem, že to myslí upřímně.
Risk je zisk
A přesto bych volil Švejnara. Nic proti Klausovi, ale jeho podobu prezidentování už známe. Něco nového už těžko můžeme čekat. A i když je prezident jenom formální figura, kdyby chtěl, mohl by víc působit na kultivaci domácí politiky.
Vždycky, když se mám rozhodnout, a nevím, hodím si korunou. Je to tak trochu dobrodružné, ale jak jinak vybírat, když obě varianty jsou zhruba stejné?
Česko je přeci jen stabilní demokracie, členská země Evropské unie i Severoatlantického paktu. Není se čeho bát. Jeden nevyzpytatelný prezident nás těžko položí. Na druhou stranu, proč se nenechat příjemně překvapit? Naše politika by cizáka, který není s nikým ze zdejších kamarádíčků zadobře, potřebovala jako sůl.
Proč to nerisknout?