Před pár dny mi v mailu skončila kolekce několika desítek černobílých fotek. Obvykle různé e-srandičky ani neotevírám, ale tahle zásilka mě zaujala. Šlo o fotky Prahy z období zhruba 60. až 80. let, tedy víceméně z éry, kdy se doprava hlavní město musela spolehnout na pozemní tramvaje a těšila se, jaké to bude, až bude metro.
Metro už známe, ale tím spíš pro nás možná bude cenné ohlédnout se do doby nepříliš vzdálené. Pamětníci jistě rádi zavzpomínají, střední generace si připomene něco z dětství a ti nejmladší asi budou žasnout, jak Praha také vypadala.
Já sám si mnohé věci pamatuju, protože jsem do Prahy jezdil každoročně za babičkou z černého srdce republiky. Pražákem jsem se stal ale až v roce 1979, omlouvám se tedy, pokud si na některé věci nevzpomenu úplně přesně.
Galerii otevřu fotografií pro tu dobu typickou. Praha byla nádherná vždycky, ale závěrečná etapa budování socialismu na krásu příliš nedbala. Hnusná lešení a různé parovody či co to vlastně nad našimi hlavami bylo přibližovaly hlavní město spíše obrazu Ocelového města páně Verna. Věřili byste, že první snímek je z třídy 28. října z roku 1985?
Když ještě metropole neměla podzemní dráhu, jezdily tramvaje všude. Logicky tedy i na Hlavní nádraží. Na snímku z roku 1970 si to frčí směrem k Muzeu historická hranatá lokálka, do které se ještě dalo naskakovat za jízdy. I když se to nesmělo, a já podotýkám, že to znám jen z vyprávění vlastní babičky (nebo obdobné příměstské linky ostravských dopravních podniků).
Ještě i o sedm let později, v roce 1977, jezdily tramvaje na hlavní, někdejší Wilsonovo nádraží. To už jsem do Prahy jezdíval, ale přiznám, vůbec si to nepamatuju.
Poznáte, odkud je tento snímek z roku 1966? Z Mezibranské ulice, čili z křižovatky dnešní magistrály s Národním muzeem. Ten snímek je úžasný – je jen přes čtyřicet let starý, a kdybych tvrdil, že je to z konce devatenáctého století, leckdo by na to asi skočil.
Omlouvám se, že takhle skáču v čase. Tenhle snímek je z roku 1985. Na Příkopech, jen kousek od Hybernů, tam, kde naproti Slovanskému domu stával první socialistický McDonald, jemuž se tehdy ale říkalo Arbat (prodejna hranolků, hamburgerů a vynikajícího boršče) si to svištěly tramvaje.
Palmovka v roce 1986. Na rohu domu, na kterém je viditelný nápis "světu mír", býval vynikající bufáč. A kousek odtud polotovary, kde jsem pracoval snad na své první brigádě společně se svým spolužákem Majkem. Prý jsme prodělali majlant, tvrdil mi spolužák, kolik ale mi do dneška odmítá prozradit.
Třída 5. května, v místech křižování s ulicí Na Veselí. Snímek je z roku 1970, dneska tady denně uhánějí tisíce auťáků směr Brno a zpět. Moc dobře to znám, protože právě sem jsem coby kluk chodil léta do knihovny k paní Šuráňové. V rámci jejích autorských večerů jsem tady v sobě vlastně poprvé veřejně probudil básnickou duši. Dlužno po pravdě přiznat, že jako básník jsem to daleko nedopracoval, ale byly to krásné časy.
Tohle je prý na Florenci. Datum snímku chybí, ale sami poznáte, že je tak z přelomu šedesátých let. A ač jsem poslední čtyři roky jezdíval z Florence každý měsíc do Brna, vůbec netuším, kde to přesně je. Chce se mi říct, že vpravo, co kráčí policejní strážník, je Masarykovo, tehdy nádraží Střed. Je to tak nebo ne?
Obecní dům, chlouba matky měst. I tady jezdily tramvaje, jak dokládá fotka z roku 1965.
Pořád se diskutuje, jestli se tramvaje vrátí na Václavské náměstí. Já bych je tam necpal, ale jak je vidět, docela to fungovalo.
Chcete-li poznat více pražských zákoutí pohledem tras někdejších tramvajových linek, podívejte se i na ostatní fotky, které kolují po mailových schránkách. Stáhnul jsem je všechny do jednoho přehledného fotoalba Praha tramvajová. A víte-li něco o autorech kolekce snímků, určitě mi dejte vědět.
Nevím jak vy, ale já jsem rozhodně rád, že máme v Praze metro, i když sám raději jezdím po povrchu tramvajemi. Ale stejně, nebyla to kouzelná projížďka nedávnou historií?