Je to tak. Máme volbu prezidenta za sebou. Současná hlava státu dostala šanci ukázat i ve druhém kole, co dokáže. A ve svém prvním projevu směrem k masám prezident Klaus přislíbil, že zapomene na svůj dosavadní euroxenofobní postoj. Bude prezidentem nás všech. Bude tedy respektovat a prosazovat, aby Česko bylo silným a jasným partnerem naší Evropské unie.
Jsem tomu rád a upřímně mu gratuluji ke znovuzvolení. Ačkoli jsem tady před týdnem napsal, že je skoro jedno, která figurka se stane prezidentem, určitě je fajn, když něco pokračuje, když je na co navázat, když se zbytečně nevyhazují peníze… A staronový prezident, který slíbí, že už nebude takový, jako byl, ale bude takovým, jakým by být měl, je docela sympatickou nadějí.
Navíc, Klaus už nemá co ztratit, ale ani získat. Už si vychutnal, jaké to je, mít na vizitce zlatem vytištěné "prezident republiky". Jeho image prezidenta lidí by se teď docela klidně mohla proměnit v opravdového prezidenta celého národa. Proč ne? Nic jiného by ani nebylo rozumnou strategií, pokud tedy nechce, aby se na něj za pár roků zapomnělo dočista jako na Gustáva Husáka. Ostatně, Klaus má slušný základ, na který by neměl váhat navazovat. Jistě nejen mě překvapilo, že podle hodnocení občanů byl Klaus lepším prezidentem, než Havel.
Vážně jsem teď zvědavý, jaký Klaus coby staronový prezident bude. Má možnost utápět se v malosti české politiky, nebo ukázat něco víc. Asi sice všichni spíš věříme v to první, ale druhá varianta není tak od věci. Nemá teď už co ztratit, může být víc v pohodě, potřetí prezidentem nebude, a jestli se chce zapsat do historie, bude muset malost našich dějin výrazně překonat.
A co ještě přinesla prezidentská volba 2008? Vlastně nic nového, jen známé panoptikum hnusu české politické scény.
Jediným dalším vítězem za Klausem je Mirek Topolánek. Nemusí skládat premiérskou funkci a navíc dal na frak vyčůránkovi Pavlu Bémovi. Jde jen o to, kdy se Pavka oklepe a vyrazí do útoku s dalším podrazem.
Nepřekvapil Jiří Paroubek. Za svým cílem šel by nejen světa kraj, ale i s ďáblem. Nic mu není svaté. Jemu vlastně nejde o dobro Česka, byť o tom často žvaní, ale o dobro ve vlastní šrajtofli. Nic nového pod sluncem, bližší košile nežli kabát. Nepřekvapí ani, že teď sice plive proti spolupráci s komunisty, ve skutečnosti by se s nimi ale nejraději spojil na věčné časy a nikdy jinak.
Stydět za kšeftaření se může i neznabožská strana Jiřího Čunka (za modlu si zvolí cokoli) a syntetičtí zelení Martina Bursíka (slizouni se přilepí rovněž ke komukoli).
Slušný striptz předvědly i jiné osobnosti. Jen namátkou: Kateřina Jacques se nezdráhá být Bursíkovi výkonným drábem, zatímco Džamila Stehlíková bez mrknutí oka neváhá zalhat a klidně sehraje divadlo, když tvrdí, že nemůže sehnat svoji nemocnou stranickou kolegyni, se kterou během toho, kdy ministryně bez zodpovědnosti popíjí v kutnohorské hospodě, volá jeden novinář za druhým. Ale asi nejlepším kouskem v panoptiku je komunistická poslankyně Jana Bobošíková, která by se roztrhala jenom pro to, aby ve jménu srpu, kladiva a kyselých čerešniček dokázala, že pýcha předchází pád.
Bylo by toho víc, ale nemá to smysl rozebírat. Prezidenta máme. Víme jen, že v rámci kšeftování to stálo Topolánka vrátit Čunka do vlády. A taky desítky milionů, které Topolánek s Paroubkem zaplatili na soukromá konta svých nepřátel.
Ale nešť. Stojí za to mávnout rukou, hlavně že nás nepostihlo mezivládí. Prezident je mrtev, prezident je zvolen. Teď jen doufejme, že připojí i důkaz ke svým slibům.