Omlouvám se znovu a hned dvakrát. Jednak panu Jiřímu Kodetovi replika ve známém českém filmu sedne víc, než mně. A jednak Paroubkovi, protože není stoprocentní bolševik, ale jenom sociální demokrat.
Zdá se mi příznačné, jaké události přinesl najednou dnešní den.
Neúspěšného Topolánka snadno trumfne lišák Paroubek
Po fantastickém volebním úspěchu ODS bylo celkem jasné, že vládu bude sestavovat její šéf. Mirek Topolánek se o to pokusil, po dlouhých tahanicích dal dohromady vlastní kabinet. Jeho jediným viditelným výsledkem je vytunelování vládních úřadů a krach v parlamentu.
Po dalším volebním úspěchu ODS je celkem jasné, že nikdo jiný než modrý pták nemá právo vládu sestavovat. Tím spíše ne totálně zdrcený Paroubek, ač si to přeje sebevíce. Co ale zavání průserem je neschopnost sebereflexe občanskodemokratických papalášů. Postavit před klíčovým utkáním do čela týmu outsidera, který už jednou trestuhodně zklamal, mohou snad jenom namyšlenci, nebo absolutní zoufalci.
Občanská demokratická strana chce předčasné volby co nejdříve. Celkem pochopitelně, je navrcholu a na volbách může jenom vydělat. Když budou rychlé, nechají se zlákat i váhavci přilákaní pozlátkem vítězství.
Sociální demokraté chtějí předčasné volby co nejpozději. Pochopitelně. Teď jsou na kolenou a jenom čas je dokáže zase posadit do sedla. Tím spíše, že chaos uvnitř ODS dává oranžové růži šanci vychutnat si vítězství. Dlouhé přešlapování, přetrvávání vlády-nevlády přestane nejdříve bavit přelétavce a pak i zhrzené a později znechucené sympatizanty Topolánkovy partaje.
Politikům nevěřte ani slovo
Až po dalším pětiměsíčním přešlapování půjde kabinet tuplovaného expremiéra Topolánka do kopru, volky nevolky nebude mít pan prezident jinou možnost, než přenechat rozhodnutí na šéfovi poslanců. Toho sice ve sněmovně momentálně prý nemáme, respektive jenom v Česku je možné šéfa parlamentu mít (fyzicky tam na zadku sedí nějaký chlap a na vizitkách funkci předsedy má) a nemít zároveň (co je to za předsedu, když se nesmí ujmout své ústavní pravomoci a navrhnout premiéra), ale kdo ví, jak to nakonec dopadne.
Až Paroubek bude potřebovat, aby jej předseda sněmovny navrhl předsedou vlády, na neústavní slib se zapomene a bude se dodržovat litera zákona. (Proto je směšné dnešní mudrování pana Zaorálka z ČSSD proti rozhodnutí prezidenta Klause: podle Zaorálka totiž prezident nesmí mudrovat a moralizovat, ale musí doržovat zákon – to je doporučení pravého opaku toho, co socdem sama dělá už dlouhá léta.)
Navíc už řadu měsíců občané vidí, že vládu vlastně ani nepotřebujeme. A to rozhodně není dobrý signál. Pro nikoho.
U nás v Kocourkově. Pardon, v Mostu
Co jiného je patová situace na mosteckém magistrátě? Dva papeže už historie zná, ale dva primátory? Obávám se, že nikoli. Takže další české prvenství. Shodou okolností občanský demokrat Vladimír Bártl odmítl uznat svoji porážku a na primátorskou sesli nepustil svého nástupce Vlastimila Vozku.
Jako občanovi je mi vcelku jedno, kdo z nich má pravdu a po kolika měsících se paralyzované ministerstvo lásky Ivana Langera rozhodne situaci vyřešit. Navrhuji rozdělit Most na dvě města a na své si mohou přijít oba páni primátoři. Jako občana mě na obou zaráží jedna věc: neúcta k právu a nezájem sloužit ve prospěch občanů. V demokratické zemi by asi byla slušivější rozumná dohoda: a dokud soud nerozhodne jinak, není asi sporu, že by v křesle měl zůstat starý starosta, nebo ještě lépe, že by se o křeslo neměl drát starý ani nový a řízením magistrátu pověřit některého z náměstků.
Uzrál čas na přímé volby
Ačkoli to pro modré ptáky je jako mávat rudým praporem před očima, myslím, že nejrozumnější by bylo konečně přenechat část moci v rukou občanů, jak praví ústava. Proč bychom nemohli přímo volit prezidenta, starosty a o důležitých věcech rozhodovat v referendech?
Argument, že laická veřejnost tomu nerozumí, je nesmyslný. Statisíce voličů svým zájmům rozumějí rozhodně lépe, než několik málo stovek vyvolenců ve sněmovně, senátu, vládě či na různých OV, KV a ÚV. Ti jistě dobře rozumějí svým zájmům a jistě si je dokáží důsledně chránit, nás ale jejich koryta přece nemusejí zajímat.
Když budeme dlouhodobě hazardovat s důvěrou občanů v demokratické instituce, budeme se propadat hlouběji a hlouběji. Vůbec mám obavy, že světy byznysu a politiky se u nás nebezpečně oddalují: zatímco jeden šlape vcelku dobře, druhý zadrhává stále víc. Nechci malovat čerta na zeď, ale abychom se pak jednou nedivili, až panu prezidentovi skutečně nezbude nic jiného, že na Hradě přijme všechny návrhy, které mu předloží pan Paroubek s panem Filipem.