"Ona ta kráva nás už ani neumí oslovit," napsal smrtelně unavený užitečnou prací Martin Bursík své kamarádce Kateřině Jacquesové uprostřed nedělní noci. Nelíbilo se mu, že se jeho stranická kolegyně Olga Zubková pro nemoc omluvila z prezidentské volby. Bursíkovy pletichy byly ohroženy, byl naštvaný, emoce se dají pochopit. Ale nazvat kolegyni krávou? To dokáže jenom vůl, jako Bursík.
Že vůl je, o tom svědčí smysl pro detail. Když už musel Jacquesové zatepla referovat, co si o Zubkové myslí, měl si trochu víc dát bacha na to, aby místo "přeposlat" neklikl v mailu na "odpovědět". Ale stalo se. Ostatně, asi jen nejfanatičtější Zelení věří Bursíkovi, že mu nejde o nic jiného, než teplé křeslo a politikaření. Ušlechtilé cíle, ty ať si řeší venkovani z regionů.
A kdyby se náhodou vzpouzeli, i na to má Bursík po ruce hned pohotové řešení. Je jasné, že inspiraci čerpá u svých diktátorských kamarádů. "Donutíme je ke spolupráci silou," vzkázal původně přítelkyni Kateřině. Prý nejde o Jacquesovou, jenže žádnou jinou Bursík nezná.
Co si budeme povídat. Pan předseda lže jako malý kluk. Že se nestydí! Nebo snad cílem zelených je lhát, lhát a lhát?
Snad ne. Nemá smysl z maličkosti dělat skandál. O nic nejde. Bursík pěkně odstoupí a strana může se ctí běžet dál.
Nebo neodstoupí? I to je věc jen a jen Zelených a jejich voličů. Komu nevadí, že ušlechtilá slova zůstávají jenom na papíře a ve skutečnosti je strana minitotalitní bojůvkou sprosťáků a lhářů, ať si Bursíka třeba vycpe.
Jenom prosím, ať nás zelení už neotravují propagandou o rovných příležitostech, křikem proti korupci a jinými podobnými žvásty.