Dost mě tím překvapila. Nový Pražský deník nečtu sice denně, ale už
jsem si jej několikrát pochvaloval jako nadějný projekt VLP. Česká
vydavatelství sice často fungují metodou pokus omyl, namísto toho, aby
měla jasno o obsahové stránce každého projektu, aby jej podpořila
silným marketingem a vybavila štábem kvalitních lidí. Že by tak ale
postupovalo i tak velké vydavatelství, jako budějovická VLP s nově
zaváděnou celostátní sítí Deníků? A že by si nechali ujet vlak zrovna v
klíčové Praze, kde by nedokázali získat pro svůj projekt korunu cennou
pro inzerenty?
Nechtělo se mi věřit. Tak jsem se zeptal v pěti novinových
stáncích. "Co to je?" dostal jsem ve třech z nich jednotnou odpověď na
přání koupit si Deník. Vím, jak jsem podobná pseudošetření neměl rád,
když jsem v novinách pracoval a vím i, že reakce pěti trafikantů o
skutečném trhu nic neříká: možná v dalších desítkách stánků je tomu
jinak. Signál to ale je.
Tím spíš, když vydavatel ještě nedovedl do cíle jeden projekt a
už přemýšlí o dalších. Novými želízky v ohni má být Šíp Extra a Moje
Praha. Copak to asi bude?
(Tento text byl napsán pro internetový magazín Tramvaj Načerno.)