Na podzim loňského roku šéf firmy AAA Auto Praha Anthony Denny s velkou slávou bušil do zvonu na pražské burze. "Začínáme obchodovat s našimi akciemi," vyřvával do světa. Akcie se prodávaly za pětapadesát korun kus a měla to být dobrá investice. Jak pro koho. Dennymu, dominantnímu akcionáři firmy, vynesla skoro miliardu korun. To je dobrý kšeft, uznejte.
Peníze si ale neměl nechat Denny pro sebe. To je jasné. Asi těžko by někdo do firmy investoval peníze, kdyby věděl, že o ně přijde. "Vstup na burzu měl také další cíle, které se daří plnit: zvýšit transparentnost v kontroverzním obchodu s ojetými vozy, aplikovat špičkové korporátní standardy a striktní pravidla corporate governance, zvýšit věrohodnost AAA Auto," nabubřele prohlašovaly firemní prospekty.
Pravda je ale jiná. Kontroverzní obchod s ojetinami se ukazuje stejně transparentním, jako kšefty s drogami, a pokud špičkovými korporátními standardy má firma na mysli zatajování informací, pak se jí daří plnit její prohlášení. Trh to umí ocenit. Akcie za něco kolem padesáti korun prakticky nikdy nechtěl nikdo koupit a jejich cena do listopadu zvolna, poté strmě klesá ke dnu.
Když jsem se před měsícem rozhodoval investovat menší sumu do akcií, vybral jsem si právě "Áčka". Kamarádi finančníci mě zrazovali. "Je to pochybný titul, nemá žádnou cenu," varovali. "To je jen dočasná panika, ale za deset, patnáct let…" kontroval jsem. Dneska jsem akcionářem a každý den pláču. Akcie nemají cenu ani čtyřicet, ani pětatřicet, ani třicet, ba ani pětadvacet korun, říkám si denně po vzoru hloupé reklamy na teleshopping. Akcie však nemají cenu už ani dvacet, a brzy snad ani patnácti korun. Moje ztráta už činí skoro čtyřicet procent, naštěstí v absolutních čísel jde jenom o pár korun. Dobře mi tak. Odborníci mě přece varovali.
Firma vyinkasovala od novopečených akcionářů peníze určené pro další expanzi. Loňský rok měl skončit se ziskem, výsledkem je téměř dvojnásobný propad do ztráty. Prodejce ojetin prý překvapil patnáctiprocentní pokles prodeje v posledním kvartále a vysoké náklady na expanzi do zahraničí. Dá se tomu sice věřit, ale moc konkrétní firma není, pokud se jí zeptáte, jak je možné, že její management očekával hurvínkovsky, že všechno půjde jenom jako po drátku. Mezi experty se už ani nešeptá, ale skoro křičí: že firemní hospodaření jde do kopru, muselo vedení vědět už v době, kdy z kapes investorů tahalo peníze. Něco takového je u firmy působící na veřejných trzích rovno podvodu.
I když sice věřím, že opravdu může jít jenom o nešťastnou souhru okolností, jako akcionář si spíše koupím krásné bavlněné kapesníky. Zatím se totiž cítím víc podvedený, než abych věřil tomu, že jenom management firmy nedělá dobře svoji práci.
Pamatujete na Pavla Tykače a jeho slavný Motoinvest? Když začal skupovat akcie, také jej jedni poplácávali po zádech, zatímco jiní varovali. Nakonec vše skončilo tunelem. Nikdy předtím bych nevěřil, že je něco takového možné. Dneska proto pragmaticky nebudu překvapený, když se dozvím, že investice do Áček byla totální ztráta. Ani nebudu plakat.
Příběh expanze, jejíž původně blahodárný vliv na hospodaření se ukazuje jako smrtící, může být klidně jenom nešťastným přehmatem firemního vedení. Může být, stejně tak může být ale špičkou ledovce burzovního podvodu. Čím ale určitě je, pak téměř učebnicovým příkladem nezvládnuté komunikace, což u firmy kotované na burze je trestuhodné už samo o sobě. Proč firma nekomunikuje transparentněji, zvlášť když má máslo na hlavě a když téměř všeobecně odborná veřejnost vyznává názor, že šlo od samého začátku o podvod?
Investujete do akcií? Co říkáte aktuálnímu pádu kursů střemhlav směrem ke dnu? Jste akcionáři AAA Auto Praha? Věříte vedení firmy, že špatné výsledky nešlo předvídat, jsou firemní manažeři neschopní nebo je to prachsprostý podvod?