Reklama
 
Blog | Zdeněk Fekar

Celé tělo za oko, celou rodinu za zub

Zcela politicky nekorektně mi aktuálně probíhající "obranná" válka Izraele proti obyvatelům Gazy připomíná ze všeho nejvíce spravedlivý boj nacistických pohlavárů za čistou árijskou říši nebo snahy o revoluční nastolení pokrokového komunistického režimu. Jakoby lidskost na prahu třetího tisíciletí vůbec nic neznamenala.

Vášnivé zastánce telavivských jestřábů stejně jako obhájce hamásovských bojovníků prosím: nečtěte dál. Když už to nevydržíte, zdržte se laskavě jednostranných komentářů.

Nedělám si nárok na jediný a správný názor. V této věci obzvlášť rozhodně ne. Ať člověk surfuje jakýmikoli médii v Česku i v zahraničí či ať se dívá na různé televizní stanice, může stranit jedné i druhé straně. To je legitimní a je to především věc vlastního pohledu na svět. A také úspěšnosti propagandy té které strany. O pravdu tady nejde, to věděl už jak doktor Goebbels tak i marxističtí politruci.

Musím přiznat, že mi připadá smutné, když tady čtu názory obhajující hámasovský terorismus stejně jako dávající za pravdu izraelské demagogii. Zaplaťpánbu alespoň za věcné něco málo ke Gaze, které tu zaznělo.

Ač se považuji za moderního, tolerantního a prozápadně smýšlejícího člověka, rozhodně se židovskými generály nesympatizuji ani trochu. Troufnu si říct, že tahle nesmyslná válečná přehlídka vojenské převahy, bude-li trvat déle, jenom povede k dalšímu poklesu sympatií vůči židovskému státu. Nejen v arabských zemích, ale i ve vyspělém západním světě.

Izrael je jedna z nejvyspělejších zemí světa, lidé si tam užívají blahobytu v luxusních kavárnách a přepychových obchodech, zatímco obyvatelé Gazy žijí v nuzotě a špíně.

Staré známé pravidlo "oko za oko, zub za zub" převzaté z Chamurappiho zákoníku také hebrejskou biblí podle židovského učení původně prý zavádělo do práva princip jisté spravedlnosti. Tedy: když ti někdo vyvraždí rodinu, nepovraždíš celou vesnici, ale potrestáš viníka přiměřeným trestem.

Kdykoli vidím fotky trpících dětí a jejich zabitých rodičů nebo rozmlácených domů, nemůžu si pomoct: je izraelský trest skutečně adekvátní trpěným škodám?

A hlavně, opravdu dneska nikoho nezajímají lidé, kteří trpí na obou stranách? Opravdu jsou důležitější pochybné politické ambice, než životy normálních lidí? A opravdu se dá říct, že zatímco na jedné straně jsou oškliví teroristé, tak na druhé féroví obránci svobody – když se obě strany dopouštějí nelítostných zvěrstev?

Nebylo by fér čekat, že vyspělý Izrael bude proti protivníkovi bojovat daleko sofistikovaněji, účinněji a s humánnějšími výsledky?  Není agresivita Izraelců o to smutnější, když jejich předkové byli tak brutálně vyvražďováni nacistickým Německem? Není to, že jeho generálové zase cení zuby jenom přiznáním vlastní neschopnosti?

Shodou okolností koncem roku ještě předtím, než Izrael rozpoutal svoje nejnovější válečné dobrodružství, byl jsem v kině na posledním filmu Ridleyho Scotta Labyrint lží. Říkám nerad, že se mi zdál béčkový (poslední dobou už třetí snímek, na kterém jsem byl), ale jedno mne už před pár dny nad filmem napadlo:

Až příliš jsme si zvykli rozdělovat svět na my a oni, přičemž Arabové jsou špinaví, odrbaní, hloupí a proto nebezpeční teroristé, zatímco my představujeme ty jediné správné a dobré.

Něco mi říká, že takové vidění světa nemůže nikdy vést ke všeobecnému míru a blahobytu. Jednoduše proto, že je to lež. Nejsou žádní my na jedné a oni na druhé straně: my a oni jsou tam i tady.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama