Plánoval jsem tohle téma už pár měsíců, ale nějak jsem se k tomu nedostal. Možná se tím hodí stylově zakončit moji blogerskou kariéru na stránkách Respektu. Ačkoli jde o seriózní vědeckou práci, přesto raději varuji: následující informace, které hodlám citovat, mohou někoho pohoršovat. Příliš prudérním jednotlivcům tedy nedoporučuji pokračovat ve čtení.
Vojtěch Franče a Munír Hassairi se loni na jaře pustili do zajímavého výzkumu. Rozhodli se zmapovat užívání vulgarismů na území České republiky. A zjistili, že zatímco Čechy patří do análně-německé oblasti, Morava je více „genitální“. Práce autorů je nesmírně zajímavá (a také obsáhlá), „výcuc“ z výzkumu na téma vulgarismů najdete na blogu Grafologie a psychologie.
Shodou okolností zrovna ve čtvrtečním Magazínu MF Dnes vyšel článek Scarlett Wilkové Mluví krátce, mluví sprostě: Ostraváci. Dostal jsem se k němu až včera na přednáškách ve Zlíně (názorná ukázka, že studium na vysoké škole k něčemu je). Krásně to ilustruje zmíněnou studii, a mimochodem, odlišnostmi v mentalitě Ostraváků a Pražáků se dá vysvětlit „krach“ Mirka Topolánka ve vrcholné politice (úmyslně dávám do uvozovek, protože hodnotit jeho působení jako krach není příliš fér, jakkoli jsem jeho buranské chování sám často odsuzoval).
Franče a Hassairi mimo jiné přicházejí se zajímavým závěrem. Možná byste čekali, že časté užívání nějakého sprostého slova „obrušuje“ jeho vnímání coby vulgarismu. Kupodivu ne vždycky to tak je. A tak například v Praze si sice libujeme v posílání se do p*dele (normálně bych to nevypípal, ale níže se dozvíte, proč), považujeme to slovo ale za neskutečnou urážku.
Střih. Já jsem už v minulosti uvažoval o odchodu ze zdejšího blogoprostoru. Nechtěl jsem ale udělat radost svým nepříznivcům. Jako marketér samozřejmě vím, že křiklouni jsou víc vidět a slyšet, a jako marketér si také dokážu správně vyhodnotit, že ve skutečnosti jsem tady měl víc příznivců než naopak. Přesto mě ale čím dál víc otravovala primitivnost a nenávist zdejších diskutérů. Zrovna na webu se slovem respekt v názvu jsem naivně čekal víc respektu k jiným názorům.
Nebudu dělat reklamu žádnému konkrétnímu křiklounovi. Zasvěcení je znají až moc dobře. Pravdou je, že jistý pán se tady přímo vyžívá v nadávání jiným. Píšu už dost dlouho na to, že vím, že prostor pod články na internetu zaplňují víc smradlavé stoky, než skutečné diskuse, přesto jsem se ale zdráhal využít možnosti diskusi zakázat. Cením si věcných připomínek, ty sprosté jsem bral vždycky jako nezbytnou daň.
Jako školák jsem se nedávno nechal nachytat, když jsem na jeden z četných sprostých výpadů dotyčného cvoka zareagoval v jeho duchu. Jednoduše jsem ho poslal do p*dele. Poskytnul jsem mu záminku vyžadovat po adminech zákrok, můj blog na pár hodin zmizel z výsluní.
Chvíli pracovaly emoce (nas*al jsem se), pak už racionální úvaha. Rozhodl jsem se svůj blog přestěhovat jinam. Děkuju všem, kteří mě v minulosti i v posledních dnech utvrzovali, že si nemám z hlupáků nic dělat. Nakonec neodcházím kvůli nim, ale jednoduše proto, že jsem člověk, který má rád nové výzvy, a Respekt už mi neměl co dát.
Souhlasím s tím, že každý, kdo píše na web, musí počítat se zpětnou reakcí, i tou negativní. Pravdou ale také je, že by se neměly tolerovat sprosté útoky, a to ani tehdy, když jsou namířeny proti někomu, s kým nesouhlasíme. Už nějakou dobu se nejenom ve světě, ale i v Česku řeší budoucnost internetových diskusí, existují i zajímavé precedenty, podle kterých může být provozovatel média zodpovědný za obsah reakcí.
A to už se dostáváme na tenký led. Souhlasím s tím, že by provozovatelé neměli dostat en bloc alibistickou omluvenku, že oni přece za obsah v diskusích nemohou. Stejně tak by ale neměla být vina jedněch (těch, kteří jsou sprostí a většinou zbaběle anonymní) přesouvána na druhé (čili média). To už zavání cenzurou. Přitom řešení existují: chce-li někdo diskutovat, ať se nejdřív registruje, aby byl dohledatelný. To není omezování svobody, ale naopak krok v zájmu jejího udržení: anonymní plkání svobodu slova nijak neposiluje.
Teď už mi dovolte, abych poděkoval týmu adminů zdejšího blogu za vždy korektní přístup. Opravdu si toho vážím.
Rád bych se také omluvil komukoli, koho se třeba byť jen jednou některý z mých textů dotkl. Vím, že můj styl psaní na hraně občas mohl někoho pohoršit, nikdy jsem se ale úmyslně nesnažil někomu ublížit nebo někoho poškodit. Pokud se tak přesto stalo, mrzí mne to.
A konečně děkuju všem svým pravidelným i méně častým čtenářům, kritickým i laskavým. Kdybych nevěděl, že jste, těžko bych tu vydržel od září 2006 až dodnes.
Není to můj úplně dočista poslední blog, po dohodě s adminy tady čas od času nějaký text napíšu, abych si uchoval archiv respektovaného blogu. Nicméně pravidelně mě odteď budete nacházet na nové adrese fekar.blog.iDNES.cz. Těším se, že se tam s mnohými z vás budu setkávat i tam, a koneckonců, k dispozici je vám můj mail, skype, facebook…