Minulý týden jsem měl ve schránce dopis z rakouského Lince. Dost mne to překvapilo. Nikoho tam neznám. Stačilo otevřít obálku a bylo vše jasné: šlo o zásilku jedné sázkové kanceláře snažící se podpořit své tržby.
Ocenil jsem to. Párkrát jsem si v posledním roce přes internet vsadil. Pamatuju si, že poprvé to bylo, když naši bojovali o šanci servat se o zlato na letošním fotbalovém šampionátu v Německu. Nezdařilo se. Tedy jim. Já jsem shrábnul na začátečníka docela pěknou výhru. Což mne navnadilo a tak jsem si později vsadil ještě několikrát.
Nebudu to natahovat. O moje sázení vůbec nejde. Moje skóre je plus minus vyrovnané, co jsem vyhrál, to jsem také prohrál. Nebo naopak; faktem je, že po nasbírání pár zkušeností už se mi dařilo o něco málo lépe. Sázením bych se ale rozhodně neuživil.
Je to hra, nic špatného
Od té doby ale bedlivě sleduju diskuse o tom, zda je internetové sázení legální či nikoli. Nemusím asi zdůrazňovat, že podobné diskuse považuji za absurdní: jinak bych se tady nerozepisoval o něčem, co ministerstvo financí považuje málem za hrdelní zločin. Jsem dospělý a svobodný občan Evropské unie, netrpím chorobnou závislostí na hře, a tak nechápu, co je státnímu pokladníkovi do toho, za co poctivě vydělávané peníze utratím.
Zábava pochybného ražení odjakživa patřila k pilířům lidské civilizace. Chléb a hry, rozumíme si? Moralizovat tady není na místě. Argumenty státních úředníků blábolících o snaze o větší transparentnost sázkových obchodů jsou průzračně smyšlené. O to tady přece vůbec nejde. Malí kluci si na internetu spíš objednají lechtivé videokazety, než že by si mohli vsadit z kapesného stovku na svůj oblíbený fotbalový klub. Že jde o něčí zájmy je víc než jasné, že si ten někdo snaží vylobbovat lepší podmínky než konkurenti je v pořádku, ale že tomu erár propůjčuje státní razítko je drzost hraničící se zneužíváním pravomoci veřejného činitele a setsakramentsky tady smrdí korupce.
Stát zaspal dobu, uvažuje špatně
Spíš by mne zajímalo, proč se zadlužený stát nesnaží něco z rozvíjejícího se byznysu utrhnout pro sebe? A nebo proč tedy neudělí jedinou licenci společnosti, která na ministerstvu financí nejspíš leští kliky velmi usilovně?
Je to vlastně maličkost, protože podle všemožných diskusí na internetu je jasné, že sázkaři na názor ministerských ouřadů nejsou zvědaví a vesele sázejí ostošest. A je to tak v pořádku. Sázkové firmy, které u nás působí, mají řádnou evropskou licenci. To jen náš úřednický dinosaurus má v krvi stále ještě hodně z dob komunistické totality, kdy se nedodržovalo ani to, co se tehdy vydávalo za právo.
A mimochodem, pokud máte také už delší čas chuť vsadit si z pohodlí domova, neváhejte a ozvěte se. Nejrychlejším zájemcům rád přenechám kupón na třísetkorunový bonus!