Reklama
 
Blog | Zdeněk Fekar

Facebook budeme všichni

Myslel jsem si o Facebooku, že je to zbytečná kravina, nafouknutá marketingová bublina. Dnes jsem v každodenním kontaktu s docela novými lidmi i s přáteli, na které jsem málem zapomněl.

O fenoménu sociálních sítí samozřejmě vím už delší dobu, dokonce jsem si na Facebooku zřídil účet už dávno. Jednou jsem ho vyzkoušel a odložil jej do harampádí jako nepotřebnou věc. Až jednou…

"Z. vás přidala mezi své přátele na Facebooku. Žádáme o potvrzení, že uživatele Z. znáte a s přidáním mezi přátele souhlasíte." Přesně taková zpráva mi někdy v únoru přistála v mailu. Málem jsem ji smazal bez reakce. Se Z. nejsem v kontaktu už řadu let a skoro mám pocit, že jsme se nerozešli v dobrém.

Udělám jí radost, řekl jsem si a potvrdil Z. jako svoji přítelkyni. Snad to vezme jako vstřícné gesto, napadlo mne. Stala se tak mojí první přítelkyní, jak nesmyslně označuje kontakty facebookovská terminologie.

Už si ani nepamatuji, kdo byl druhý, kdo třetí. Najednou se začaly ozývat další a další kontakty. Příjemné bylo, že jsem díky Facebooku navázal nejenom kontakty s lidmi, se kterými se tak jako tak vídám (paradoxně, až na výjimky právě ti mezi mými přáteli nejsou), ale hlavně s dřívějšími starými známými. A co víc, jak jsem se víc a víc zaplétal do sítě, získal jsem
i kontakty docela nové.

Za těch pár týdnů, co Facebook aktivně využívám, jsem jej už stihl využívat i jinak, než jenom jako lepší chat. Stačila zpráva na zdi a už jsem například uplacíroval volňásky na akci, na kterou jsem sám jít nemohl či dával s novináři dohromady vyjádření pro článek. A párkrát jsem už konzultoval profesní problém se svými kolegy z marketingu, dokonce i lidmi, které sám neznám, ale máme společné přátele.

Moje zkušenost s Facebookem je teprve krátká a také přátel na něm mám zatím poskrovnu, už jsem ale stačil poznat, že je to užitečný nástroj.

Rozhodně to není zbytečný žrout času, jak někdo tvrdí. Nemusíte přece na Facebooku viset celý den, stačí zajít, když máte chuť. Někdy hodím vtipnou hlášku (poslední dobou jsem si oblíbil reportovat přátelům pokaždé, když si vychutnávám šálek kávy), když ale chci mít klid, nejsem na Facebooku stejně, jako nikde jinde na internetu. A samozřejmě pořád platí, že není nad opravdové setkání s přáteli – třeba nad správně vychlazeným půllitrem piva v příjemné zahrádce!

Moc bych nedal ani na hrozby ztráty soukromí, které se z různých stran ozývají. Je přeci jen na mně, jaké informace na síť umístím a jaké ne, v tomhle smyslu Facebook není nic jiného, než jedna z mnoha internetových aplikací.

Pravda ale také je, že komunikace v prostředí Facebooku působí někdy tak bezprostředně, že ani daleko zkušenější uživatelé si vůbec neuvědomují, co se kde objeví, když to napíšu sem či onde. Zrovna včera jsem svého kamaráda musel upozornit, že poměrně citlivou poznámku na adresu jedné společné známé teď vidí všechny mé kontakty, tedy i ona.

Dokonce už mám za sebou první zkušenost se spuštěním firemní stránky na Facebooku. Za pár dní jsme tam získali ve srovnání s jinými nástroji nebývale slušnou odezvu. Ale moje čerstvé zkušenosti s komunikací se zákazníky přes Facebook, to už je docela jiná kapitola, se kterou se tu určitě brzy vytasím, může to být poučné pro ty, kdo podobný krok teprve zvažují. Už teď
mohu potvrdit dvě věci: jednak mě překvapilo, jak v některých detailech není Facebook na přítomnost firem ve své síti připraven a také to chce silné nervy, protože lidé s vámi komunikují všelijak.

Nedávno jsem si v souvislosti s nástupem sociálních sítí vzpomněl, jak jsem si v jednom nakladatelství společně s kolegyní pořídil mezi prvními mobilní telefon. Bylo to super, volali jsme hlavně… sami sobě. Moc lidí, kteří měli vlastní mobil, jsme neznali, neměl ho dokonce ani náš šéf, ani šéfa šéf. Kdekdo říkal, že je to blbost, že přeci telefon má každý a proč ho potřebujeme mít u sebe, když máme pevnou doma i v kanceláři. A vidíte!

Stejné je to s Facebookem. On si svůj význam v reálném životě najde stejně nenápadně. Ani si to neuvědomíme a budeme spolu běžně komunikovat prostřednictvím virtuálních sítí.

Na závěr: snažím se vyhýbat masivnímu přidávání kontaktů jen pro to, abych ohromoval ostatní. Nicméně, pokud jste coby čtenáři mého blogu dospěli až sem a máte pocit, že bychom si měli občas co říct, moji stránku najdete tady.

Chybělo by mi, kdybych to tady nezakončil nějakým zajímavým odkazem. Což u Facebooku je problém, jsou jich miliony (google v současnosti vyhledává jednu miliardu a 280 milionů odkazů). Tak aspoň jeden, který vám nabídne hned dva songy, ať už Facebook máte rádi, nebo jej nenávidíte.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama