Reklama
 
Blog | Zdeněk Fekar

Frekvence Rááádiožurnálu šíří impuls nespokojenosti

Kdyby byl Český rozhlas soukromou stanicí, Rada pro rozhlasové a televizní vysílání by mu odebrala vysílací licenci. Rááádiožurnál Barbory Tachecí totiž opakovaně porušuje licenční podmínky. Protože ale Český rozhlas je stanicí veřejné služby, o licenci se bát nemusí: nekompetentní rady na něj totiž nemohou. Kdyby byl Český rozhlas privátní firmou, jejíž vedení kašle na přání zákazníků, akcionáři by radiošéfy vyrazili na hodinu. Vlastníky veřejnoprávního rádia jsou všichni koncesionáři. Tohle socialistické pojetí umožňuje dělat si kšefty na vlastní triko a zákazníci mají smůlu.

Abych řekl pravdu, přijdou mi komické debaty o tom, jestli nová tvář Radiožurnálu je příklonem k bulvárním médiím typu Impuls nebo Frekvence. Pokud jste někdy poslouchali starý Radiožurnál a pustíte si jej nyní, není co řešit: je to kopie Impulsu nebo Frekvence!

Mně osobně to nijak nevadí. Radiožurnál totiž potřeboval zmodernizovat a v Česku se bohužel v posledních letech cokoli nekomerční chápe jako beznadějně nudné. Nevidím jediný důvod, proč by veřejnoprávní rozhlas nebo televize takové měly být. Takže částečně i vítám, že se nové vedení pokusilo program přiblížit více posluchačům. Ale na druhou stranu: zatraktivnit Radiožurnál šlo jistě citlivěji a originálněji, než z něj udělat další Frekpuls nebo Impulsenci.

Narychlo spíchnutý pasvil, který nyní najdete na frekvenci Radiožurnálu, si vcelku právem vysloužil protestní hlasy nespokojených posluchačů. Jakkoli jejich petici podepsat nehodlám, jejich nespokojenost je plně na místě: když už za rozhlas musí platit koncesionářský poplatek, mají také právo ovlivňovat podobu vysílání. Je příznačné právě pro veřejnoprávní média, že se sice veřejností ohánějí, kde mohou, ve skutečnosti ale na hlasy těch, z jejichž peněz žijí, z vysoka kašlou.

Je vcelku logické, že hromosvodem nespokojenosti se stala nová ředitelka Barbora Tachecí. Ryba vždycky smrdí od hlavy. Svým nepochopitelně neprofesionálním vystoupením v televizní roli hloupého šaška si navíc trestné body docela zaslouží. Čekal bych od ní, že je profesionálka jak v branži médií, tak v oboru public relations. To co předvedla v Dobrém ránu (záznam na YouTube) ale odpovídá spíš výkonu hloupé husičky nebo laciné komediantky. Ale třeba jenom neměla svůj den.

Tachecí ale není Český rozhlas. To je fakt. A vedení Českého rozhlasu svoji práci nezvládlo. To je také fakt. Byť jsem dřív souhlasil, že potřebujeme vedle soukromých médií jako protiváhu i média státní, s přibývajícími lety si to nemyslím. Navíc prostředí kolem veřejnoprávních médií je plné korupce a politického kšeftaření. Kdopak nám sliboval, že za zvýšený televizní poplatek se dočkáme vysílání bez reklam? Vyšší poplatky sice platíme, reklama ale na obrazovce vesele zůstala. Soukromá média svoji práci dokážou zvládnout profesionálněji, efektivněji a hlavně: neutrácejí naše peníze. To je také fakt. V soukromé firmě by rozhodně názory zákazníků nepřehlíželi tak bezostyšně, jako si to troufnou v médiu veřejné služby. Paradoxní, ale také fakt.

Stále stejná fakta mne poslední roky vedou k přesvědčení, že by bylo nejlepší Český rozhlas i Českou televizi prodat významným zahraničním mediálním firmám. Vydělali bychom na tom všichni: neplatili bychom nesmyslné poplatky a získali bychom kvalitnější a pestřejší program.

Křičíte, že nechcete jenom Blesk a Novu? Nebudu je hájit, že jsou to ve svém segmentu kvalitní média. Copak ale soukromý kapitál dokáže produkovat jenom bulvární média? Samozřejmě, že ne: co jiného než soukromoprávní média jsou například Respekt, National Geographic nebo libovolné "seriózní" noviny?

Reklama