Přirovnání homosexuálního reportéra k nacistickému diktátorovi stejně jako narážka na kalifornského guvernéra jsou možná ty slabší hlášky z mnoha, jakými komik Sacha Baron Cohen perlí v nejnovějším filmu Brüno.
Že jste o něm ještě neslyšeli? Pak musíte být staromódní mrzouti, kteří se vůbec nezajímají o aktuální trendy vládnoucí v blyštivém světě haute couture. Brüno je ve světě módy jako doma a nebýt nepříjemného průšvihu na módní přehlídce, nepřišel by o skvělé místo moderátora televizního pořadu FunkyZeit.
Ale nápad obléknout si do nebezpečného terénu kombinézu ze suchého zipu opravdu nebyl nejšťastnější. Chudák Brüno se tak ocitl v Los Angeles s nadějí, že se mu i tady podaří prorazit do nejvyšších pater šoubyznysu.
Jak se mi film líbil?
Asi o tom by měla být každá pořádná recenze. Pokusím se odpovědět, i když zážitek ze včerejší projekce jsem asi ještě správně nestrávil: zčerstva musím přiznat, že jsem čekal asi trochu víc.
Když film srovnávám s předchozí Cohenovou dokumentární parodií Nakoukání do amerycké kultůry na obědnávku slavnoj kazašskoj národu, kde skvěle sehrál buranského novináře Borata, dal bych filmu o ždibec slabší hodnocení. Protože mám ale mystifikace rád a Cohenovy legrácky považuji za správně namíchaný koktejl pro dnešní společnost na rozcestí, musím dodat, že oběma jeho filmům bych dal z nejvíce možných pěti hvězdiček… pět hvězdiček.
Někdo by mohl namítnout, že je ten film pokleslá, laciná zábava. Jenže to by se dalo namítnout i o dnešní klasice stříbrného plátna: co asi opravdu hodnotného je na šlehačkových bitvách nebo kopání se do zadku?
Někdo by mohl zhnuseně říct, že jde o nechutnou pornografii plnou nemístných vulgárností. Co na to říct v době, kdy se politici navzájem posílají do pr(*** píp)dele a kdekdo si stěžuje na zas(*** píp)anej a zkur(*** píp)venej svět?
Možná daleko přesnější je přiznat, že pro pravdu se každý zlobí a, řečeno dobovým klišé socrealistických televizních hlasatelů, Cohen nám nastavuje zrcadlo dnešní doby?
Už jsem to tu psal: recenze na filmy nemám moc rád. Nicméně z českých médií asi nejtrefnější je hodnocení Kamila Fily z deníku Aktuálně.cz, podle něhož jde o film s chuťovým ocasem: zdánlivě povrchní zábava vás donutí přemýšlet a až po pár dnech vám dojde, že je to skvělý film, který přes zjevný cíl pobavit také tak trochu testuje, jak tolerantní dnešní svět je.
A možná to není zas tak špatný test. Jen si to vezměte: před sto lety byste slovo homosexuál nevyslovili nahlas ani o samotě v tom nejhlouběji vykopaném sklepě v celé rakousko-uherské říši. Dnes se dá s nevelkou nadsázkou říct, že žijeme ve šťastném, čili gay světě: ať už si vyberete kterýkoli z významů tohoto dvousmyslného vyjádření.
Přitom ani dnes ještě není celý svět stejně tolerantní. Že film asi nebudou promítat v íránské státní televizi nebo v arabských kinech, to nás asi nepřekvapí. Že se teplý reportér nelíbil příliš Rakušanům, tomu se snad ani nemůžeme divit. Víte ale, že jej zakázala ukrajinská vláda coby bezmála satanské dílo?
A tak zatímco jedni žehrají a jiní si libují, že zatím poslední Cohenův film je kontroverznější než Borat a jiní si naopak stěžují, že je nudnější, než Kazachův příběh, já se už teď těším na ten nejnovější Sachův snímek, který se teprve připravuje. Zatímco Česká televize nedávno rozhodla, že už se nebudeme účastnit Eurovize: Cohen se na ni chystá.
Poté, co za asistence celebrit jako je Bono Vox, Elton John či další hvězdy pěveckého nebe předvedl brilantní výkon jako zpěvák a hitmaker songu Holub míru snad nikdo ani na chvíli nepochybuje, že Brüno, tedy vlastně Cohen, má na to, aby upadající soutěži dodal nový náboj.