Což je, mimochodem, tady na blozích a v diskusích krásně vidět. Je to lidské, jde jen o to, abychom někdy nezacházeli zbytečně do extrémů.
Tenhle příběh jsem dostal mailem od své brněnské kolegyně. Přidal jsem trochu víc textu, ale jinak je to taková internetová srandička, jaké nám v mailu občas přistanou. "Pokud tento mail pošleš aspoň pěti svým známým, nejméně pět lidí dneska bude mít důvod se zasmát," končí mail. A protože smích je zdravý a já mám veselé lidi rád, už se nebudu vykecávat. Příběh začíná…
Můj dům, můj hrad. Takhle prý vidíte svůj dům vy sami. Nádherné bydlení, upravená zahrada. Prostě chlouba.
Zatímco ten, kdo chce váš dům koupit, vidí něco docela jiného. Pořád je to docela útulné stavení, ale přeci jen méně honosné, uprostřed lesa, tedy na méně prestižní lokalitě. Rozhodně za koupi stojí, ale cena musí jít níž, dům, dá-li se o chajdě takto vůbec mluvit, bude potřebovat investice.
Pokud ale mluvíme o stejném objektu v bance, která nám na něj má poskytnout hypotéku, nemůže být o domu ani řeči. Aspoň z pohledu bankovního úředníka. Vždyť jde o docela bezútěšnou chatrč kdesi v chudinském slumu. Na to vám banka dá stěží pětník.
Přesto na hypotéce trváte? Čert ví, jak jste přesvědčili banku, aby tam poslala svého odhadce. Nicméně stalo se. Jestli ale bankéř na fotce aspoň viděl celistvý objekt, odhadce při detailním pohledu přímo na místě vidí jasnou zříceninu. Tohle možná bývalo domem, ale teď je to pár trámů jen zázrakem podpírajících střechu.
A tak se možná rozhodnete dům prodat, když peníze nutně potřebujete a hypotékou je nezískáte. Nedej bože, aby se na tu vaši zříceninu vztahovala nějaká daňová povinnost. Berňák by byl totiž docela jiného názoru. Vaše bezcenná chatrč je podle daňových úředníků hotový palác – a podle toho vám také nasolí případnou daň.
Tak co, pobavilo vás to trochu? Já doufám, že aspoň pět lidí se zasměje. Blance děkuji za mail a teď to ještě rychle umístím na facebooku, kde jsem svého času pro podobné srandičky založil fotoalbum.