Reklama
 
Blog | Zdeněk Fekar

Jak jsem se (ne)učil, až mě život naučil

Neuč se, život tě naučí. Bez práce nejsou koláče. S chutí do toho a půl je hotovo. A konečně: Neříkej hop, dokud jsi nepřeskočil. O tom, že člověk nepotřebuje vysokoškolské vzdělání i o tom, že je lepší, když ho absolvuje.

Před dvaadvaceti lety jsem maturoval. Jako potravinářský chemik. Chtěl jsem sice studovat gymnázium nebo cosi jako propagaci, rodinná rada ale rozhodla jinak. Abych si vybral něco praktického, něco, co budou lidé vždycky potřebovat. Což o potravinářství asi platí beze zbytku. Na průmyslovce jsem nejdřív coby premiant základní školy bojoval s neustálým propadnutím, ale nakonec maturoval s velmi krásnými známkami. Doslova jsem propadl chemii a mikrobiologii a dodnes si říkám, že je někdy škoda, že jsem se tomu nevěnoval.

Jenže vždycky jsem přeci jen inklinoval víc k práci mezi lidmi, než sterilní laboratorní práci. A hned po střední se vrhl do pracovního procesu. Nejsem z nějak bohaté rodiny a vlastně snad jen zásluhou babičky jsem si mohl dopřát maturitní vysvědčení. Z biochemika se stal ekonom. Na hodně dlouho. To jsem ale po nástupu na pézetku v srpnu 1986 těžko mohl tušit.

Už na jaře jsem se sice hlásil na filozofickou fakultu, ale nevzali mě. Na chmel bych podle vlastního prohlášení byl býval jel, do esesem se i zapojil, ale nestačilo to. Překvapivě zdaleka nejhorší byly přijímačky z češtiny, zatímco v ruštině jsem docela slušně obstál. Dneska už toho nelituju. Neprošlo ani odvolání a na podzim 1987 jsem narukoval na dva roky na vojnu.

Vždycky jsem tvrdil, že diplom přece není všechno. A dlouho jsem tomu i upřímně věřil. Měl jsem docela štěstí, pokaždé narazil na krásnou práci a vším, čím jsem byl, byl jsem rád.

Když jsem pracoval v bance, zkusil jsem to podruhé. Dokonce jsem úspěšně absolvoval dva semestry ekonomické fakulty. Jenže práce mi byla přednější, cesty z Prahy do Chebu byly tak únavné a já přeci vždycky říkal, že diplom není všechno. Hlavní přeci je, jací jsme lidé a jak rozumíme své práci. Raději jsem věnoval semestr prestižnímu marketingovému vzdělání a pak, jak nás jeden z lektorů varoval, změnil zaměstnání.

Stal se ze mě marketér a žurnalista. Učil jsem se zase ve škole života, roky ubíhaly a mě už ani nenapadlo, že bych snad někdy usiloval o vysokoškolský diplom.

Až pak přišel nešťastný rok, který přinesl jednu tragédii za druhou. Když jsem byl nezaměstnaný (sice jen pár měsíců, ale vlekly se jako celý život), opuštěný (s letitou přítelkyní jsme se dostali ve vztahu nejdál, jak se nám kdy povedlo a přesto ze dne na den jsme o sobě nevěděli, jako bychom se nikdy neznali) a neměl vlastní střechu nad hlavou (naštěstí každý máme dobré kamarády a já se na půl roku stal Magdiným podnájemníkem), můj život se pohupoval na sinusoidě nálad. Nahoru. Dolů. Nahoru. Dolů…

A jak už to tak bývá, co člověka nezničí, to ho posílí. Ani jsem netušil, co dělám, podal si přihlášku a začal studovat. Třetí pokus v životě jsem nebral moc vážně. Jenže jsem úspěšně zvládnul první ročník, druhý ročník, třetí ročník… A právě dnes krátce po osmé večer jsem odeslal do Brna poštou svoji poslední povinnou seminárku. Svým způsobem je hotovo. Sice mne čekají ještě dvě zkoušky a také hodnocení tří odevzdaných seminárních prací. Když už jste ale těsně před finišem, to by muselo být, aby to nevyšlo.

Je to fajn. Rovnou jsem si podal do Zlína přihlášku k magisterskému studiu. Člověk sice k životu vysokoškolský diplom nepotřebuje, ale vyplatí se. Konkrétně v mém případě sice nedostanu přidáno ani mě ve firmě nepovýší (divil jsem se, kolik mých spolužáků takový postup čeká), studoval jsem ale hlavně kvůli sobě. Nejenom, že se líp orientuju ve své vlastní branži a v byznysu jako celku, ale co je ještě důležitější: pracoval jsem na sobě. Studovat se dá v každém věku a má to vliv jako posilovna. Držíte se v kondici.

Skoro bych řekl, že tyhle "vedlejší" efekty jsou cennější, než samotný diplom. Na tom bych snad vydělal jen kdybych hledal nové zaměstnání. Získal jsem ale spoustu nových přátel, do detailů poznal denní i noční Brno a coby marketér teď mohu stavět na pevnějších základech. Trochu jsem změnil názor. Život vás sice naučí, ale musíte mu pomoci.

Co si budeme povídat. Člověka z vás sice žádný papír neudělá. Pokud jste ale někdy čelili přijímacímu pohovoru, i když firmy často tvrdí, že hledají odborníky, raději přijmou pitomce se dvěma tituly, než experta z praxe.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama