Přitom vysvětlení by bylo víc než na místě. V lednu pan ministr prý provolal 130 tisíc korun. Když si za průměrnou cenu minuty volání dosadíme deset korun (a to je opravdu moc), vyjde nám, že telefonoval 13 tisíc minut. Tedy devět dnů v kuse. I špičkoví manažeři, kteří tráví telefonováním hodně času, uvádějí zhruba tři hodiny denně. A nebudeme-li brát v úvahu jenom pracovní dny, pak nám to vychází na devadesát hodin měsíčně. Němec tedy telefonoval ve svém úřadě skoro třikrát víc, než profesionální šéfové. Nedělejme si iluze, že ministr Němec byl tak pracovitý. Je to spíš jasný důkaz zpronevěry a nezbývá než kroutit hlavou, že stát je skutečně krátký na to, jak exministra donutit, aby vrátil, co mu nepatří.
Kdyby se něco podobného stalo před dvaceti lety, ani bychom se to nedozvěděli. I když, skoro se vsadím, že funkcionářská věrchuška by si rozmařilého soudruha ministra pohlídala lépe. Je tedy úspěch, že jsme už natolik standardní demokracií, že jsme se o nehorázném rozhazování peněz na ministerstvu spravedlnosti aspoň dozvěděli. To je ale bohužel to jediné, co s tím můžeme dělat – ačkoli jde o naše daňové peníze, luxus pana Němce zaplatíme stejně jako různé arbitráže či sociální experimenty socialistických vlád.
Ministerstvo financí totiž tunelování ministerstva spravedlnosti poctivě odhalilo a dokonce je neváhalo označit za nehospodárnost. Ale protože Němec byl lišácky chytrý a neutrácel víc, než kolik mu dovoloval státní rozpočet, je prý podle zákona všechno v pořádku. Že ministra spravedlnosti neplatíme za telefonování na erotické linky či za popíjení drahého koňaku, a že by utracené peníze prospěly kdekoli jinde, na to jsou naše nedokonalé zákony krátké.
Když je na ministerského hýřila krátké právo, možná by pomohla morálka. Ale i na tu můžeme zapomenout. Němec i jeho strana jsou už politické mrtvoly tak jako tak. Ve vlastních řadách se tak už odsudku nedočká.
Je to smutný příběh z mnoha podobně smutných historek. Ti, kteří mají plnou pusu práva, spravedlnosti, poctivosti, pořádku… nakonec neváhají a strčí si do kapes peníze, které jim nepatří. Být to normální člověk, řekneme, že je to zloděj. Protože ale jde o ministra, jen trpce všichni mávneme rukou.