Reklama
 
Blog | Zdeněk Fekar

„Když vám umírá dítě, nikdo to nezcenzuruje!“

Na první pohled to sice vypadá, že máslo na hlavě mají šéfové na Nově, ve skutečnosti je to ale jenom důsledek neschopnosti státních úředníků komunikovat mezi sebou. Páni ministři rádi utrácejí, už je jim ale jedno, když z našich peněz zaplatí nefunkční paskvil. A nebo si možná opravdu někdo z nich myslí, že když mrsknete nemluvnětem o sklo, nestane se nic, než jen to, že sklo bude nějakou chvíli neprůhledné.

Já vím, je to brutální úvod. Ale k takto brutálnímu závěru musíte nutně dojít, když se díváte v televizi na spoty ministerstva dopravy, které se jejich nasazením snaží bojovat proti lidské lehkovážnosti způsobující na našich silnicích naprosto zbytečná úmrtí.

Neříkejte, že jste ještě neslyšeli o kampani Nemyslíš, zaplatíš! Resort dopravy za ni utratil sto padesát milionů, spoty se budou vysílat ještě další dva roky a natočil je režisér Filip Renč. Já ji mám v záložkách už pěkně dlouho, jen se jaksi nedostala na program dne. Původně jsem se tu chtěl zamýšlet nad tím, jestli není přeci jenom příliš brutální, jenže vývoj byl jaksi rychlejší a pomohl mi najít odpověď. Není.

I když vedení stanic Nova a Prima si asi myslí opak, když bez toho, aniž by kompetentní regulační orgán vydal jakékoli stanovisko, finále spoty raději dobrovolně cenzuruje černými obdélníky. Aby se snad nedejbože někomu z diváků mezi jednou a druhou telenovelou či mezi reklamou na jogurty a nějaké farmaceutické dryáky neudělalo šoufl.

Těžko říct, který spot je vlastně "nejlepší". Méně brutální je varianta Manažer, kde chlapík v autě nadšeně volá své ženě, že konečně sehnal vysněný zájezd, a ve svém nadšení a manažerském stylu jízdy suverénně fičí po silnici, takže ve finále srazí maminku s kočárkem. Zatraceně drahý zájezd, snad si říká následující roky, když sedí v base. Ale život tím už nikomu nevrátí.

Asi nejdrastičtější je varianta Dítě. Mladá paní s partnerem nasedají do auta, ona do zadu, on za volant. Ještě se jí ptá, "nechceš ji dát do sedačky" (míní dceru), ale ona mu odpovídá "vždyť je to skoro za rohem"… Sympatický pár takhle jezdí asi často, maminka ví, co říká. Jenže najednou se v protisměru objeví auto, řidič strhne volant do popelnic. Rodičům se nic nestane, jenom dítko vyletí mamince z rukou ve směru jízdy. Krev na skle, umírající dítě na palubní desce…

Já vím, je to kruté. Ale rozhodně to není důvod k cenzuře spotů. Myslíte snad, že kdyby vám někdo zabil dítě, že byste se spokojili s tím, že o nic nejde, že o tom přeci nebudeme mluvit, vždyť by to ještě někoho dalšího mohlo rozrušit?

Podobné situace jsou konečné, bez možnosti jakékoli nápravy. Na tu by se mělo myslet předem. Jistě, že některá zvlášť velká prasata mezi řidiči na svých zvyklostech nic nezmění, ale řadu lidí by mohly realistické záběry vyvést z omylu, že "nám se to přece stát nemůže".

Ostatně, vždycky mám rád hlas lidu. A pod spotem na youtube si můžete přečíst naprosto trefný názor: "Nechápu, proč to cenzurujou. Když vám dítě umírá před očima, taky vám to nikdo nezcenzuruje." Přesně! Cenzuruje snad někdo náš život?

Chápu, že výrobci dámských vložek demonstrují jejich spolehlivost tekutinou modré barvy. Je to sice stejně pokrytecké, ale nikomu to neškodí. Ale tvrdit, že když vaše dítě narazí v prudké rychlosti na přední sklo auta, nestane se nic, než že se vám na voze objeví černý obdélník, to je stupidita.

Svým způsobem to považuji za klamavou, nepoctivou reklamu. Reklama má zobrazovat skutečnost, nikoli si vymýšlet, věci překrucovat či zamlčovat. A to by mělo platit i tehdy, kdy se něko snaží cenzuru skrývat pod pláštík veřejného zájmu.

Samozřejmě, my všichni víme, že skutečný význam cenzurovaného spotu není: dítěti se nic nestane, jen se na autě objeví černý flek. To ale nic nemění na tom, že také asi víme, že kočka nepatří do mikrovlnky nebo že horký čaj v kelímku ve fastfoodu nás může opařit – a přesto si tamní přísné standardy ochrany spotřebitele vynutily, aby tato sdělení na zmiňovaných výrobcích byla.

Ta reklama se měla buď šetrněji natočit (když už chceme být pokrytci: třeba mohla nějaká sestřička přijít a říct "vaše děťátko jsme bohužel nezachránili"), nebo předem dojednat její nasazení mezi státními ouřady (to by byl vážně takový problém, aby ministr dopravy požádal šéfa televizní rady o dobrozdání, že dopravácká kampaň nebude předmětem státní šikany?).

Myslím, že druhé řešení by bylo vhodnější. Až moc jsme si zvykli na pokrytecké lakování nepěkné skutečnosti na růžovo. Smrt je drsná. Reklama, která by to dokázala lidem bez okolků naservírovat, musí být zrovna taková.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama