Ve středu v deset ráno mi v práci cinkla ICQ zpráva. Píše Magda. "Viděls?" ptá se a přikládá link. Magda mi často odkazy na web neposílá, v url adrese se říká, že politiky sociální demokracie školil jakýsi bankovní lupič. Co je to za blbost?, divím se a klikám na zprávu.
Ani ne po deseti sekundách lapám po dechu. Toho údajného lupiče znám. Dva roky jsem seděl vedle něho v jedné redakci, byl jedním z lidí, kteří mě naučili psát. Když jsem nastoupil coby elév, měl jsem štěstí, že se mi věnoval zkušený novinář. A navíc s ním byla vždycky legrace.
Vlastně mě ta zpráva nepřekvapuje. Už před několika měsíci mi tamtamy přinesly drby, že prý si náš bývalý kolega půjčuje od každého, koho potká. Moc tomu nevěřím, lidi rádi tlachají a zaručené zprávy často překrucují, aby byly barvitější.
Nijak jsem tomu nevěnoval pozornost. Ostatně, dávno už každý pracujeme jinde, nejsme ani kamarádi. Jenže najednou je mi ho docela líto. Musel být asi opravdu hodně zoufalý, když se rozhodl přepadnout banku a ani trochu se nesnažil zamaskovat. Musel přeci vědět, že dneska už jsou banky prošpikované kamerami.
Dokážu se do jeho situace docela vcítit. Podobně zoufale mi bylo před lety, když mi v jednom měsíci shořela střecha nad hlavou a vzápětí jsem přišel o práci. Jenom díky lidem, které jsem měl kolem sebe, jsem se z toho dostal.
Zločin a trest
Nechci nikoho obhajovat. Zločin je zločinem, i když k němu jeho pachatel má lidsky pochopitelný důvod.
Nechci ani moralizovat na adresu médií. I když formálně zatím není na místě v daném případě psát o lupiči. Je jenom podezřelý, teprve soud rozhodne, jestli důkazy potvrzují obvinění.
Média pracují rychle, zprávy musí být atraktivní a koneckonců, když se seknou, jednoduše napíší dvouřádkovou omluvu. Správné to asi není, ale taková je realita. Navíc moje námitky jsou zjevně jenom formální: těžko by světlo světa spatřila zpráva o lupiči, kdyby nebylo téměř jisté, že jím podezřelý je.
S politiky netanči
Do vážných potíží se může dostat každý. Někdo má smůlu, že se o ně ještě zajímají média.
"Působil jako profesionál, ale jak se ukázalo, ne dostatečný," prohlásil ve vysílání Primy na adresu obviněného šéf sociálních demokratů Jiří Paroubek. Říkám si: profíku Paroubku, ty aby sis nepřisadil! Osobní selhání přeci nijak nesnižuje odbornost člověka, kterého si ČSSD najala. Jenže politici si musí kopnout vždycky, i kdyby si měli dát vlastňáka.
Podle bulvárního plátku Aha! si rýpnutí neodpustil ale ani Paroubkův politický protivník. "Sociální demokrati jsou učenliví žáci. Vzpomeňme na bývalého předsedu Grosse," asociálně plácnul ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas. Možná by modrý pták mohl pomlčet: jeho strana přeci není zrovna vzorem ctnosti.
Asi ne nadarmo některé firmy věnující se komunikaci odmítají pracovat pro politiky.
***
Blog je o tom, co se vám honí hlavou. Ale přiznám, nevím, jestli by nebylo lepší, kdybych tenhle text smazal. Nechci nikomu ubližovat. Když smažu svůj příspěvek, nikomu nepomůžu. Bývalému kolegovi přeji, aby se brzy dostal z problémů a každému, kdo řeší jakkoli těžkou situaci, aby našel sílu zvolit si lepší cestu.
I když chápu, že kdo má potíže, snadno mi řekne, že moc kecám.