Je to jasné, proč. Otevřený dopis proti radaru by nepůsobil tak noblesně jako zdánlivě oprávněný požadavek, ať o všem rozhodne referendum. Zajímavé by také bylo oslovit všech padesát osobností, zda si jsou skutečně vědomy, oč organizátorům jde, či dokonce, zda dopis, pod nímž se skví i jejich jméno, skutečně znají.
Stojí za to si jej přečíst. Už z textu samotného jasně vyplývá, že podstatou jejich aktivity je rozhodnout proti radaru. Ačkoli pisatelé petice bláhově tvrdí, že nikomu neslouží, ve skutečnosti se stali hlásnou troubou všech protiradarových iniciativ, o čemž svědčí nadšení, s jakým si je různé "ne základnám" spolky vyvěsily na své weby (například tady nebo tady). A to je docela škoda, že se tak ze zdánlivě užitečné aktivity stal propagandistický pamflet.
Sám jsem přitom pro radar, ale také pro referendum. A neuznávám argumenty odpůrců takového přístupu, které mají zastínit, že nikdo jiný než občané republiky mají právo rozhodovat o zásadních věcech. Jasně to říkají první dva odstavce článku 2 ústavy: "Lid je zdrojem veškeré státní moci; vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní. Ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo."
Po pravdě ani nechápu, proč se odpůrci referenda stále dokolečka zadrhávají na skutečnosti, že "lid" není schopný o složitých věcech rozhodnout. Vláda a parlament snad je? Nedělejme si iluze: kdo například než stejné ctihodné instituce nejdřív odsoudil, aby po pár měsících nadšeně schválil přítomnost sovětských vojsk v Československu po okupaci v srpnu 1968?
Radar bychom v Česku přijmout měli. Měli bychom ale za takové rozhodnutí také přijmout náležitou odpovědnost. Zajímalo by mne, kdo z členů dnešního ministerského kabinetu či poslanců a senátorů by byl schopen a ochoten za dvacet, padesát či sto let před občany obhájit svoje arogantní pohrdání základními právy občanů. A také by mne zajímalo, proč vláda namísto povyku proti referendu doteď nebyla schopná aktivní, jasné a srozumitelné kampaně ve prospěch občanů.
Referendum není žádná nesmyslná exotika. Je běžné nejenom ve svým způsobem kuriózním Švýcarsku, ale třeba i ve Spojených státech či sousedním Německu. Měli bychom si na něj zvyknout i u nás, jistě nejsme o nic méně kompetentními občany, než Američané či Němci.
Tedy referendu ano, ovšem to by mělo být jiné, než s jakým tento týden vyrukovali umělci. Ti se svým propagandistickým vystoupením však bohužel cestu k referendu spíše uzavřeli.