Ale vydavatel to nejspíš nemyslí vážně. V tiskové zprávě totiž současně
slibuje přinášet nejosobnější vášně, nezkrotné rozkoše a utajované
neřesti odkrývané v senzačních odhaleních. Co je na tom přátelského,
prostého tragédií a bez minimálně pomyslného prolévání krve?
Překvapuje mne to. Ne že vydavatelé chrlí jeden bulvár za druhým,
ani že se najdou lidé, kteří to čtou. Obojí je lidské: jedni chtějí
vytřískat prachy tam, kde je cítí, druzí jsou zvědaví na osudy jiných a
není nic tak povznášejícího, jako neštěstí druhých.
Překvapuje mne to proto, že paparazziovský vydavatel až dosud
patřil k poměrně konzervativním domům zásobujícím trafiky slušně
zpracovanými magazíny. Je na tom tak špatně, že ho lákají horké prachy?
Nebo se zhlédl v pozlátku rychle rostoucího trhu s bulvárními cetkami?
Jeho věc. Nějaké čtenáře jistě najde a pokud je bude nacházet
trvale a v dostatečném množství, přeji mu to. Jen mi přijde pikantní,
že jsou to nachlup přesně tři roky, kdy Ivan Kaufmann z Mediaprintu
ztratil svoji image tvrdého, ale solidního byznysmena poté, co zavřel
svůj původně seriózní bulvár. Když jej zavíral s fingovaným pláčem
žebráka, krev z jeho novin jenom stříkala, takže si každý jenom
oddechl: konečně!
(Napsáno pro Tramvaj Načerno.)