To si takhle jednou pozval pan Janeček do své kanceláře pana Dalibora Kalcso, advokáta. "Jirko, dej mi ten kšeft. Vymůžu nějaké dluhy a určitě se nějak domluvíme," nabídnul Kalcso televiznímu řediteli. A protože boj proti neplatičům je důležitý v každé firmě, tím spíše ostře sledované České televizi, pánové se dohodli. "Jdi do toho," souhlasil Janeček.
Kalcso se rozhodl, že na zakázce za spoustu peněz vytříská co nejvíc. "Co bych se namáhal. Zkopíruju databázi obchodního rejstříku a prostě všem rovnou naflákám výhrůžku. Většina trotlů zaplatí, než by něco zjišťovala," zaradoval se právník. A tak sepsal dvoustránkový blábol, připojil plnou moc, kterou mu dal Jirka, a šup, do schránek putovaly tisíce a tisíce dopisů.
Někteří trotlové opravdu možná raději zaplatili, než by se s někým handrkovali. Většina adresátů se ale nedala. Jejich firmy nejenom že televize ani nevyrábějí, ani neprodávají ba dokonce ani neopravují, jak je skálopevně jménem televize obviňuje Kalcso, ale dokonce televize ani nevlastní.
Byl by to kšeft století, kdyby se povedl. Jenže to by jej pánové Kalcso a Janeček museli trochu lépe připravit. Takhle je to jen pěkně zpackaný pokus o podvod.
Asi tak nějak se snaží nyní šéf televize poplatkový skandál interpretovat: povedený právník s ním nic nekonzultoval a všechno rozjel na vlastní pěst. Tak s ním rozvážeme smlouvu a je to.
Pan ředitel asi dobře ví, že v České televizi je neskutečný bordel, a tak si myslí, že by mu tuhle povídačku mohl někdo věřit. Jenže kdo v televizi nepracuje, těžko uvěří, že by právník něco podobného spískal na vlastní pěst. Žádný právník nikdy neudělá nic na vlastní pěst. Na to jsou advokáti víc než dost líní.
Nejenom, že Janečkovi těžko někdo věří, že všechno Kalcsovi předem neodsouhlasil. Ono se to dokonce ví: generální ředitel České televize lže.
Navíc se zdá, že uvnitř televize si lidé zodpovědní za poplatky přihrávají slušné kšeftíčky. Že by ani o tomhle pan generální nic nevěděl?
Je to sice krásné, že podle posledních prohlášení se šéf televize rozhodl s "neschopnými právníky" ukončit smlouvu, ale možná ještě rozumnější by bylo, kdyby se televizní radní odvážili ukončit smlouvu neschopnému panu řediteli.
Je to jenom jeden z mnoha podobných podvodů v zemi, můžete snadno mávnout rukou. To asi je. Jenže v televizi jsou podobné skandály běžné jak na běžícím páse. Být to soukromá firma, sice asi nezkrachuje, ale rozhodně by se zamyslela nad tím, jestli se jí vyplatí neustávajícími ostudami brutálně poškozovat firemní značku. V televizi, která tak trochu patří nám všem a všichni za ni také musíme platit, ale o nic nejde.
Netransparentnost televizního managementu je také důvod, proč jsem čím dál víc zastáncem její privatizace, jakkoli je to na první pohled pro mnohé zcela nepředstavitelná myšlenka. Ale takových bylo!
Praktická rada na závěr: Česká televize sice hned co se skandál provalil anulovala nestoudné dopisy s výzvou lživě obviněným firmám: neplaťte, nereagujte. Doporučoval bych ale každému, koho se to týká, písemně se proti obvinění televize ohradit. Jinak se můžete dočkat, že na vás televizní podvodníci pošlou exekutory.