Reklama
 
Blog | Zdeněk Fekar

Proroctví

Umíte si představit, že zítra už nevidíte svoje rodiče, svoje děti, nebo svoje kamarády? Nikoli proto, že někdo z nich zemře. Ani oni už neuvidí vás. Zítra totiž přijde konec světa. Totální a nenávratný. Není kam se skrýt, není v co doufat. Jediné, co vám v takové situaci zbývá, je víra.

Neprozradím vám děj nejnovějšího filmu Proroctví režiséra Alexe Proyase. Snadno si na webu vyhledáte nějakou z recenzí. Většina profi recenzentů filmu dává nízké ohodnocení, ačkoli podle databáze csfd.cz jde o víc než průměrný film (sám jsem dal tři hvězdičky z pěti). Mně tentokrát nejblíže je asi hodnocení Františka Fuky, který snímku dává krásných 80 %.

Narozdíl od Fuky mi ale nevadí, že nevím, jaké žánry režisér do filmu
namíchal. Coby diváka mě to totiž nezajímá. Daleko víc mě zajímá, že
film i přesto, že nemá nijak originální děj, dokáže celou dobu udržet
napětí a zvědavé očekávání, jak to vlastně skončí.

Narozdíl
od recenzentů mi ani nevadí nijak neskvělý výkon hlavního hrdiny
Nicolase Cage, ostatně, tuhle roli by přeci mohl hrát kdokoli naprosto
civilněji, než on. Nejde o umění, ale zábavu, zato zábavu poctivě
namíchanou.

Uznávám, patetické drama končící happy endem, který
se musí líbit všem náboženským fanatikům katolíky počínaje a jehovisty
či scientology konče, si autoři filmu mohli odpustit. Na druhou stranu
smekám před odvahou zakončit film o konci světa… koncem světa.
Definitivně, bez možnosti návratu, byť se současným otevřením nového
ráje vyvolených kdesi v cizí galaxii.

Reklama

Tentokrát jsem použil španělskou verzi filmového traileru: podle mne víc vypovídá o ději i lépe upozorňuje na některé finesy, kterými se film pyšní, než oficiální upoutávka. Pravda, chcete-lijít do kina co nejméně poskvrnění jakoukoli znalostí děje (což v tomto případě někteří i doporučují), pak je lepší původní trailer distributora.

Ostatně, šel jsem do kina s kamarádkou právě v domnění, že jdeme na jiný film, jehož upoutávku jsme nedávno viděli v kině. Ten se ovšem jmenuje 2012 a uvidíme jej až na podzim letošního roku.

Nicméně, náš omyl je trochu stylový. Proyasovo Proroctví se k tématu sice nikde přímo nehlásí, nejbližší tři roky nás ale čekají nejspíš žně. Žně, které mají vyvrcholit koncem světa 21. prosince 2012. Tehdy totiž končí kalendář Mayů, podle mnohých jasný důkaz, že po tomto dni už nic nebude.

Stejně jako před rokem 2000, kdy novodobí věrozvěsti předvídali potíže související s tím, že počítače pochopí vstup do nového tisíciletí (který se konal až o rok později) jako rok nula, čili konec všeho (a nic se nestalo), věřím, že i Mayové prostě svůj kalendář před tisíci lety jednoduše neměli důvod vytvářet na věky věků (ostatně, ani v našich obchodech nyní nekoupíte kalendář na rok 2010 a není to důkaz toho, že tento rok nebude, navíc, jak jsem si přečetl na netu, potomci Mayů nyní pracují na kalendáři pro další období, která jejich předkům přišla příliš vzdálená).

Ale přesto, že film Proroctví beru jako zábavu, zamyslel jsem se nad tím, jaké to asi je (bude), když přijde konec světa. Je vůbec reálné, že o tom lidstvo bude dostatečně včas vědět? Budeme na sebe aspoň na sklonku životů hodní – nebo bezohledně začneme drancovat obchody a na poslední chvíli se snažit užít si co nejvíc?