Reklama
 
Blog | Zdeněk Fekar

Rupert Murdoch dřív zkrachuje, než vydělá na internetu

Blog na Respektu kolem 8,40 Kč, Lidovky za deset a iHNed za dvacku. Už brzy budete platit mediálnímu magnátovi number one za články, které si zatím ještě zdarma čtete na svých oblíbených webech. Internet se vrátí o sto let zpátky do svých dřevních dob a noviny se opět začnou tisknout Gutenbergovým knihtiskem. Vsadil bych se s Murdochem, že jeho vize je tentokrát spíše stařeckým vrtochem.

Jestli Rupert Murdoch dosáhne svého a do roka a do dne klíčová média zpoplatní svoje online služby, klidně vytisknu vše, co jsem za celý svůj život napsal, a sním to se špenátovou omáčkou, ze které je mi na zvracení. Pokud ovšem něco do sázky dá také pan Murdoch, jinak by to nemělo smysl.

Úvahy o zpoplatnění zpravodajských serverů byly na místě… když on-line jako produkt na trhu začínaly. Uvažovat o změně zaběhnutého je ale nesmysl. Jednak si myslím, že to Murdoch ani nemyslí příliš vážně, spíš rozvířil svoje dřívější úvahy v souvislosti  se ztrátami, které utrpěl jeho mediální koncern.

Pro zavedení plateb samozřejmě mluví náklady, které tvorba zpravodajství spolkne. Má to ale spoustu háčků.

Internetové verze tištěných novin přeci nic moc navíc stát nemusí, protože jeden stejný reportér dokáže napsat verzi pro printový deník i jeho elektronickou verzi, ostatně v mediální branži je to v současnosti jeden z trendů. Sám si pamatuju, jak jsem kdysi prskal, když nás šéfredaktor nutil, abychom kromě článků pro týdeník průběžně plnili zprávami také online verzi, nakonec mi to přišlo nejen rozumné, ale ještě velmi výhodné, protože jsem mohl použít i informace, které se do tištěného vydání nehodily.

Reklama

Navíc psát (souběžně) pro print i online není jenom nákladově úsporné, ale marketingově výhodné: přitáhnete pozornost potenciálních čtenářů tištěné verze. Stejně jako televize týden dopředu láká na atraktivní sobotní film, noviny můžou využít online pro svoje selfpromo a naopak, čtenáři tištěného deníku mohou na netu najít spoustu atraktivního obsahu, který se na stránky nevešel. Jde jen o to dokázat namíchat správný koktejl pro tištěnou i pro internetovou verzi, aby se vzájemně nekanibalizovaly, ale naopak podporovaly.

Hodně zjednodušeně: tištěná média nemají nárok na peníze za články na svých webech – je to, jako byste firmám připláceli k ceně zboží speciální poplatek za webové stránky, na kterých propagují svoje produkty nebo obchodníkům platili za to, že můžete využít jejich e-shop.

Úplně jinak jsou na tom ryze internetová média, která vlastně za svoji práci od čtenářů nedostávají nic a musí jen spoléhat na to, že dokáží prodat dost inzerce. Že to nestačí a proto je třeba zavést poplatky? Divný argument. Kdo se pustil do byznysu v online segmentu a jeho podnikatelský plán počítal s tím, že se zde za zprávy neplatí, je jednoduše neschopný a jeho neschopnost nezachrání ani to, že by se najednou za jeho služby začalo dodatečně platit.

Ostatně televize, s výjimkou těch státních, které žijí z daní občanů, a speciálních kanálů s placeným přístupem, financují svoje vysílání odjakživa z peněz inzerentů a nestěžují si.

A navíc, zpoplatnění článků na webu by muselo znamenat zásadní změnu práce médií. Konečně se věnovat marketingu a komunikaci s cílovými skupinami, což zvláště v Česku média pořád nezvládají, a také by to znamenalo zase začít pořádně dělat svoji práci.

Což je zřejmě přesně důvod, proč média nevydělávají tolik, kolik by mohla. V marketingu se chovají jako dinosauři (leckde si musíte koupit celé předplatné, ač chcete jenom jeden článek), novinářsky dávno selhala (srovnejte si některou z podnikových zpráv ve více médiích s originální tiskovou zprávou: zjistíte, že se většinou liší jen úpravou titulku a jiným podpisem). Je pochopitelné, proč to je: mantrou mediální branže je snižovat náklady, zvyšovat výnosy, čili stálé méně redaktorů a navíc mladších, protože levnějších, musí zaplnit více stran nejrůznějšími bláboly, aby pak inzertní oddělení mohla lanařit zadavatele na více než padesátiprocentní slevy ceníkových cen.

Takové služby ale nejsou nic, za co by se mělo platit. Ale tohle všechno se jistě dá vyřešit. Média se začnou víc chovat jako obchodní firmy, svoje produkty zkvalitní (budou vydávat opět původní věci) a naučí se prodávat články jako jiné zboží (když chcete ponožky, také si k nim nemusíte koupit i boty a botník k tomu).

Navíc západní média jistě mají proti našim lepší výchozí pozici, netrpí našimi dětskými chorobami. Ale i tam musí být něco nezdravého, když se uvažuje o zpoplatnění něčeho, co je dlouhá léta zdarma.

Nic sice není neměnné, voda a vzduch jsou také zdarma a nemůžeme vyloučit, že přijde doba, kdy i za ně budeme platit. Myslím ale, že je ještě hodně daleko doba, kdy se bude platit za zpravodajství. On i Murdoch jistě víc provokuje ostatní, než aby to myslel vážně: něco jiného je platit za přístup k serverům se specifickými informacemi a něco jiného za bulvární zprávy o celebritkách. Dokud se najde byť jen jeden jediný server, který je bude dávat zadarmo, nikdo za ně nezaplatí ani cent.

K moderní společnosti navíc informace patří. To, co potřebujeme vědět, bude vždycky zadarmo, i kdyby (nedej bože) se to nakonec mělo vydávat ve veřejném zájmu: dění v regionech, doprava, počasí… k tomu všemu můžeme už jenom přidávat – sport, kulturu, firemní zprávy.

Model, který se ustálil, tedy že tohle všechno platí inzerenti, má svoji logiku a kdo neumí svoje noviny prodat tak, aby si na sebe vydělaly, ať raději zkrachuje, než aby světu vnucoval svoje zastaralé představy.

Nebo vy snad jste ochotní začít cvakat za přečtení článků na webu?

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama