Reklama
 
Blog | Zdeněk Fekar

Chceme obědvat bez desátého pána?

Chudí jsou zlí, chtějí okrást bohaté. Volte ODS! Bohatí jen hrabou a nejradši by chudé sežrali. Volte ČSSD! O jednom mailu a jestli je lepší, když je nás hodně u společného stolu, nebo si má každý platit za sebe.

Černobílé, přesněji rudomodré vidění v politice nemám rád. Tak
jednoduchý svět není. Na druhou stranu není ani zeleně, modrožlutě či
třeba fialovookrově anirybaanirak. Věci mají mít své místo, slova mají
něco znamenat a lidé mají něco říkat. A často nejsrozumitelnější je to,
co se řekne velmi jednoduše.


PŘIŠLO MAILEM



Milé děti a neznalí, ale i naivní socialističtí
jedinci, dnes si povíme něco o socanském daňovém systému a daňových
úlevách. Nebojte se toho názvu, vysvětlíme si to tak, že tomu bude každý
rozumět.

Žilo bylo deset pánů, kteří spolu chodili každý den do restaurace na
oběd. Za oběd měli pokaždé zaplatit dohromady přesně tisíc korun.
Pánové se dohodli na tom, že se na té tisícovce budou podílet tak, jak
platí daně.

Takže:

  • první čtyři, ti nejchudší, neplatili nic,
  • pátý zaplatil 10,- korun,
  • šestý 30,- korun,
  • sedmý 70,- korun,
  • osmý 120,- korun,
  • devátý 180,- korun,
  • a desátý, ten nejbohatší, 590,- korun.

Takhle to šlo celé roky a nikdo si nestěžoval.

Až jednou hostinský
přišel s tím, že jim dá slevu a bude po nich chtít každý den za oběd
jen osm set korun místo tisícovky, protože jsou to stálí zákazníci. To bylo od
něho moc hezké. Jak si ale rozdělit těch ušetřených dvě stě korun?

Reklama


Kdyby každý z deseti pánů platil o dvacet korun méně, prvních pět pánů
by dokonce dostávalo peníze za to, že chodí na oběd. Hostinský všem
navrhl podělit se o úsporu tak, v jakém poměru platí za oběd. Vzal si
papír a tužku a začal počítat.

Vyšlo mu toto:

  • Pátý pán už nebude muset platit nic, stejně jako první čtyři, takže pro něj je to 100% úspora.

  • Šestý bude platit 20,- korun, místo třiceti, ušetří 33 %.
  • Sedmý bude platit 50,- korun místo sedmdesáti, ušetří 28 %.

  • Osmý pán zaplatí 90,- korun místo sto dvaceti a ušetří 25 %.

  • Devátý zaplatí 140,- místo sto osmdesáti, takže ušetří 22 %.

  • Desátý pán, nejbohatší, bude platit 490,- korun, ušetří stokorunu, tedy 16 %.


Každý z těch šesti na tom bude lépe než předtím, a ti první čtyři mohou i nadále jíst zadarmo. Jak se ale vzápětí ukázalo, velké nadšení ten návrh nevyvolal.

"Takže já z těch dvou stovek dostanu jen desetikorunu?" křičel šestý pán,
ukázal na desátého, nejbohatšího, a pokračoval: "A tenhleten dostane
hned stovku!"

"To je pravda!" křičel pátý pán, "já ušetřím jen deset korun, ale on desetkrát víc!"


"Opravdu!" přidal se sedmý, "takže jemu stovku a mně jen dvacku?!"

Rozkřičeli se i první čtyři pánové: "A my nedostaneme vůbec nic? Jak k
tomu přijdeme? Zase jsou na tom nejhůř ti nejchudší, jako vždycky!"

A všech devět se vrhlo na toho desátého a ztloukli ho.

Příštího dne se desátý pán u oběda neobjevil. Nijak jim to nevadilo, prostě
si sedli a jedli bez něho. Když ale došlo k placení, zjistili zajímavou
věc: Všichni dohromady neměli ani na polovinu sumy, kterou zrovna
projedli. A pokud mezitím neumřeli hlady, tak se tomu diví dodnes.

A takhle, milé děti, funguje dnešní český daňový systém. Pokud dojde k
daňové úlevě, mají z toho nejvíc ti nejbohatší. Pokud by ale museli
platit příliš, může se stát, že se příští den u našeho stolu neobjeví.
Ve Švýcarsku, v Karibiku a i jinde na světě je spousta pěkných
restaurací.

Hádanka jako prémie: Proč mají spolu ČSSD a KSČM nejvíc hlasů? Odpověď:
Protože jejich voliči reprezentují především pány č. 1 až 4.


PROSÍM, ŠIŘTE TENTO MAIL DÁLE MEZI SPOLUOBČANY.

Tolik řečí a pořád nevíte o čem? Není to předvolební agitka ve prospěch či proti jedné ze dvou hlavních stran. I když by tak na první pohled mohl řetězový mail, který mi dneska dorazil do schránky, vypadat.

Původně jsem mail chtěl otrocky zkopírovat. Pobavila mě jeho lehká forma a naprostá srozumitelnost. Jenže on si přece jen zaslouží pár poznámek.

Ekonomické a různé pseudoodborné řeči často zastiňují nejpodstatnější sdělení. Odborníci si nechtějí nechat poradit, jak s lidmi komunikovat. Mailová "pohádka o deseti pánech" perfektně vysvětluje, jak funguje přerozdělování daní a jaký vliv může mít zdánlivě zanedbatelná úprava. (Lhostejno teď, zda směrem dolů, jako v příkladu, nebo nahoru, což si jistě každý po přečtení příběhu dokáže představit.)

Skoro mě mrzí, že jako většina věcí kolujících po internetu není jasné, kdo je autorem příběhu. Je dokonalý! Snažil jsem se vygooglovat úvodní větu, narazil jsem na jedinou publikaci na serveru pro maminky s miminky.

Příběh je dokonalý, škoda jen, že autor přilepil na jeho konec lacinou volební agitku. Nemůžu totiž souhlasit s tím, že typickým voličem sociální demokracie a komunistů jsou pánové číslo jedna až čtyři (tedy ti, co pojídají oběd zadarmo).

Sám například mám velmi dobrou kamarádku na vysoké manažerské pozici. Miluju ji, i když… volí socany. Mám ji snad zabít? Znám také kluka, docela prima chlapíka, který si na své obědy poctivě vydělává. Na facebooku se ale hrdě hlásí, že je volič ČSSD, stojí si za tím a umí to vysvětlit.

Na druhou stranu, moje máma nemůže oranžové prase ani vystát, a že by byla ódeesáckou milionářkou, to se rozhodně říct nedá.

Lidé se takhle prostě nedělí a je jenom chyba volebních stratégů, že jejich komunikace nic lepšího nezvládá.

A asi nikdo z nás není na pochybách, že potřebujeme, aby systém zvládal obojí. Aby se najedli i ti, kteří mají příliš hluboko do kapsy, i ti, kdo si mohou dopřát kaviár třikrát denně. Aby si to jedni mohli dovolit a druzí aby na to nedopláceli zbytečně příliš. Jak názorně ukazuje příběh z mailu, i když od stolu odejde byť jediný strávník, krutě na to doplatí všichni.

Bohužel, právě rudomodrá optika je největším nešvarem současných předvolebních kampaní a působí i největší rozbroje mezi lidmi. "Oni nám chtějí sebrat…" nebo "Oni by nás nejradši svlíkli do naha…" či "Za naše peníze by se tady chtěli rozšoupnout…"

Mám smutnou zkušenost, že nejenom lidé s nízkými příjmy podléhají téhle primitivní logice. U nich by se to ještě dalo chápat. Ale často i ti, kteří si sami nemají na co stěžovat, přilévají olej do ohně jsouce sobecky přesvědčení, že mají pravdu jenom proto, že mají peníze.

Možná to chce jenom víc selského rozumu a špetku lidskosti.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama