Černobílé, přesněji rudomodré vidění v politice nemám rád. Tak
jednoduchý svět není. Na druhou stranu není ani zeleně, modrožlutě či
třeba fialovookrově anirybaanirak. Věci mají mít své místo, slova mají
něco znamenat a lidé mají něco říkat. A často nejsrozumitelnější je to,
co se řekne velmi jednoduše.
PŘIŠLO MAILEM Žilo bylo deset pánů, kteří spolu chodili každý den do restaurace na Takže:
Takhle to šlo celé roky a nikdo si nestěžoval. Až jednou hostinský Vyšlo mu toto:
"Takže já z těch dvou stovek dostanu jen desetikorunu?" křičel šestý pán, "To je pravda!" křičel pátý pán, "já ušetřím jen deset korun, ale on desetkrát víc!" Rozkřičeli se i první čtyři pánové: "A my nedostaneme vůbec nic? Jak k A všech devět se vrhlo na toho desátého a ztloukli ho. Příštího dne se desátý pán u oběda neobjevil. Nijak jim to nevadilo, prostě A takhle, milé děti, funguje dnešní český daňový systém. Pokud dojde k Hádanka jako prémie: Proč mají spolu ČSSD a KSČM nejvíc hlasů? Odpověď:
|
Tolik řečí a pořád nevíte o čem? Není to předvolební agitka ve prospěch či proti jedné ze dvou hlavních stran. I když by tak na první pohled mohl řetězový mail, který mi dneska dorazil do schránky, vypadat.
Původně jsem mail chtěl otrocky zkopírovat. Pobavila mě jeho lehká forma a naprostá srozumitelnost. Jenže on si přece jen zaslouží pár poznámek.
Ekonomické a různé pseudoodborné řeči často zastiňují nejpodstatnější sdělení. Odborníci si nechtějí nechat poradit, jak s lidmi komunikovat. Mailová "pohádka o deseti pánech" perfektně vysvětluje, jak funguje přerozdělování daní a jaký vliv může mít zdánlivě zanedbatelná úprava. (Lhostejno teď, zda směrem dolů, jako v příkladu, nebo nahoru, což si jistě každý po přečtení příběhu dokáže představit.)
Skoro mě mrzí, že jako většina věcí kolujících po internetu není jasné, kdo je autorem příběhu. Je dokonalý! Snažil jsem se vygooglovat úvodní větu, narazil jsem na jedinou publikaci na serveru pro maminky s miminky.
Příběh je dokonalý, škoda jen, že autor přilepil na jeho konec lacinou volební agitku. Nemůžu totiž souhlasit s tím, že typickým voličem sociální demokracie a komunistů jsou pánové číslo jedna až čtyři (tedy ti, co pojídají oběd zadarmo).
Sám například mám velmi dobrou kamarádku na vysoké manažerské pozici. Miluju ji, i když… volí socany. Mám ji snad zabít? Znám také kluka, docela prima chlapíka, který si na své obědy poctivě vydělává. Na facebooku se ale hrdě hlásí, že je volič ČSSD, stojí si za tím a umí to vysvětlit.
Na druhou stranu, moje máma nemůže oranžové prase ani vystát, a že by byla ódeesáckou milionářkou, to se rozhodně říct nedá.
Lidé se takhle prostě nedělí a je jenom chyba volebních stratégů, že jejich komunikace nic lepšího nezvládá.
A asi nikdo z nás není na pochybách, že potřebujeme, aby systém zvládal obojí. Aby se najedli i ti, kteří mají příliš hluboko do kapsy, i ti, kdo si mohou dopřát kaviár třikrát denně. Aby si to jedni mohli dovolit a druzí aby na to nedopláceli zbytečně příliš. Jak názorně ukazuje příběh z mailu, i když od stolu odejde byť jediný strávník, krutě na to doplatí všichni.
Bohužel, právě rudomodrá optika je největším nešvarem současných předvolebních kampaní a působí i největší rozbroje mezi lidmi. "Oni nám chtějí sebrat…" nebo "Oni by nás nejradši svlíkli do naha…" či "Za naše peníze by se tady chtěli rozšoupnout…"
Mám smutnou zkušenost, že nejenom lidé s nízkými příjmy podléhají téhle primitivní logice. U nich by se to ještě dalo chápat. Ale často i ti, kteří si sami nemají na co stěžovat, přilévají olej do ohně jsouce sobecky přesvědčení, že mají pravdu jenom proto, že mají peníze.
Možná to chce jenom víc selského rozumu a špetku lidskosti.