Osobně myslím, že tvrzení, že děti nečtou, je zhruba stejně tak relevantní, jako že "dřív byli lidé slušnější" nebo "za komunistů bylo lépe". Tvrdit se dá leccos, pravda ale zdaleka není kdejaké tvrzení.
Dřív se v televizi určitě nedalo vidět nahé ňadro a za komunistů stál rohlík jenom dvacetník. To všechno je pravda. Nic to ale neznamená. Dřív nebyla televize, hranice toho, co je a co není možné se posunula, a že kdysi stál rohlík dvacetník?
Dneska jsou to možná dvě koruny, tedy zhruba dvakrát tolik, co stojí rohlík v hypermarketu.
Mně osobně před lety, kdy jsem se o knižní obor začal víc zajímat, docela potěšilo, že mezi nejprodávanější knížky pořád patří Malý princ. Tušíte to vůbec. Proslulá knížka Antoine de Saint-Exupéryho dodneška vévodí žebříčkům knižních prodejů.
Dalším osvědčeným hitem je Krteček a cokoli. (Že zrovna tento týden je Malý princ na druhém místě a Krteček nezabodoval, to ještě neznamená, že nejde o kasaštyky. Jen se prostě díváme do jediného týdne a moje tvrzení je platné obecně, pro delší dobu. Však jen si to v klidu sledujte.)
Malého prince mám dodnes hodně rád, je to jedna z mála knížek, kterou jsem zachránil do své nové knihovny. I když se přiznám, když jsem ho četl coby malý kluk – tehdy mi jej doporučila jedna nevlastní teta, jak jinak: protože se jí líbil – moc jsem mu nerozuměl. Jenže já byl v dětství knihomol a přečetl kdeco. Exupéryho knížka je opravdu skvělá, spíš si říkám, proč se jí vlastně dodneška tolik prodá? Že by pořád rodiče vzpomínali na své mládí?
Myslím, že je to lhostejné. Jen ať mi, proboha, nikdo netvrdí, že děti nečtou. Mám za sebou několik knižních akcí pro děti a vždycky se ptám, jestli čtou knížky, chodí do knihovny, nebo mají radši počítače. O stejných věcech mluvím i s jejich učitelkami. Vůbec to nevypadá, že by děti nečetly.
Nebo snad vaše děti nečtou?
Naopak všemožné výzkumy a ankety ukazují, že knížka je pořád pro děti docela důležitá. Jedno z nejnovějších šetření uspořádal měsíčník Grand Biblio. Byl bych vás zde odkázal na jejich webovky, ale trochu komicky google hlásí, že "tyto stránky mohou poškodit váš počítač". To nebudu riskovat. Kdo ví, co za prasárny vydavatel magazínu na web zavěsil, ale také jsem tak raději neklikal. Naštěstí mám před sebou tištěnou verzi letošního čísla 9.
Redakce srovnávala pražské a jihočeské děti. Na jihu Čech čte 71 procent dětí, v Praze také slušných nadpolovičních 69 %. Výzkum sice striktně vzato není relevantní: v hlavním městě odpovídalo jen 731 žáků, jihočeských dětí bylo dokonce jen 421. Myslím ale, že přesto výsledky docela pěkně ilustrují jednu věc: děti čtou.
A když už jsme u toho, víte, jaké knížky podle redakce časopisu děti nejvíc čtou? Absolutním hitem v Praze je Krteček, zatímco na jihu Čech vede Slabikář. Inu, metropole se více věnuje povrchní zábavě. Víc než deset dětí v Praze zvedlo ruku ještě pro Pejska a kočičku, Děti z Bullerbynu a pochopitelně pro Harryho Pottera. Devět dětí hlasovalo pro Honzíkovu cestu. Konzervativnější jihočeský "venkov" dává přednost Krtečkovi a Honzíkově cestě.
Mimochodem, čím to je, že vyjma novodobé kouzelnické ságy J. K. Rowlingové dnešní děti čtou totéž, co generace jejich rodičů? Co čtete vy, respektive vaše děti? A pamatujete si, co byla vaše docela první knížka?
Tak to si já pamatuji docela přesně. Dodneška ji mám v knihovně. Je už značně opotřebovaná, úzká vázaná kniha východoněmeckého – lužickosrbského autora Jurije Brězana Jak šel slon na houby. Dostal jsem ji od rodičů pod stromeček a ještě dneska si v ní, někdy, s chutí listuju.