Poctivě přiznávám, že můj nápad není moc originální. Už dříve s ním přišel doktor Zdeněk Šesták. Ač fyziolog, dal dohromady z dobového tisku obrázek každodenního života obyvatel tehdejšího Žižkova, samostatného města kousek za Prahou. Jeho knihu Jak žil Žižkov před sto lety loni vydalo nakladatelství Academia a rozhodně stojí za přečtení. Pokud si život občanů tehdejší monarchie představujete jako ospale nudný, pak jste na omylu. Ač o století dříve, žili podobně pestře jako my, leckdy bychom řekli, že jejich společnost byla v mnohém vyspělejší a svobodnější, než ta naše. Ale to už jsem skončil ve škarpě, mimo téma.
Tak tedy připomeňme si, že v současnosti každý Čech včetně nemluvňat dluží asi 50 tisíc korun. Navrhovaný schodek státního rozpočtu na příští rok počítá s dluhem 8 800 korun na každého z nás. Průměrná měsíční mzda ve druhém čtvrtletí letos přesáhla dvacet tisíc korun. Tahle čísla je důležité si zapamatovat, abychom ve správném kontextu vnímali další informace.
Nebudu zatěžovat tím, jak přepočítat sto let staré ceny na dnešní. Rovnou je zde budu uvádět. Zkuste mi věřit (stejně jako já věřím autorovi publikace), nebo si je zkuste někde ověřit.
Jaké byly c. k. příjmy?
Informace o tom, kolik rakouskouherší občané dlužili tehdy bankám, či spíše různým záložnám a kampeličkám, nemáme. Nicméně na každého občana připadal tehdy dluh ve výši 34 tisíc korun. Kdyby ještě byli u moci sociální demokraté, to by si krásně mohl vyskočit Zdeněk Škromach, jak jejich vláda málo utrácí a že je tedy nejvyšší čas popustit státnímu rozpočtu žilou. I neekonom ale jistě pochopí, že stát tehdy byl prakticky císařský dvůr ve vídeňském Hofburgu a struktura státních příjmů i výdajů, resp. jejich toky, byly dočista jiné. (Skoro bych se vsadil, že při pořádné analýze bychom zjistili, že císař nás stál méně, než demokraticky zvolený parlament i se slavnou půl roku nefungující vládou.)
Kolik tehdy lidé brali? Vyšší úředník si přišel na nějakých 1,2 milionu korun ročně, nižší úředníci brali polovinu. Průměrný dělník si za rok vydělal 120 tisíc dnešních korun. Podle dobových novin Österreichische Zeitung v roce 1910 více než průměrný dělník bralo jen 1,2 milionu obyvatel, naopak 21 milionů lidí bralo méně a dalších 16 milionů nepracovalo vůbec (ale míní se tím i ženy a děti). Císař sám v roce 1902 "vydělal" 1,86 miliardy korun, to ale byl docela žabař ve srovnání s ruským carem, který si přišel na víc než dvakrát tolik.
Kdo má pocit, že císař pán byl feudální vydřiduch, možná by byl překvapený. Například při každé návštěvě samostatného města Žižkova dal na chudé 200 tisíc korun – a takových návštěv po celé monarchii vykonal každým rokem jistě víc než dost.
A co si za své peníze mohli obyčejní smrtelníci dovolit? Posuďte sami, jestli si žili dobře, nebo špatně.
Bylo celkem levno. Jak co…
Například dům na Žižkově se dal pořídit už za dnešních 180 tisíc korun. Ten nejdražší vyšel na nějakých 14,65 milionu korun. Nemusím snad zdůrazňovat, že běžné ceny domů byly kdesi uprostřed.
A nakolik vyšlo nájemné? Zatímco v celé Praze za deset let od roku 1890 spíše nepatrně rostlo, na Žižkově bylo výrazně nižší a spíše klesalo. Konkrétně v centru matičky stověžaté byste za jednopokojový byt ročně zaplatili v roce 1900 asi 19 700 korun, zatímco v žižkovském činžáku by vás stejný kvartýr vyšel zhruba o osm a půl tisíce laciněji.
Pro obce tehdy byly "místní daně" velice důležitým zdrojem financování. (Jistě také proto na druhou stranu obec ze svého rozpočtu platila mnohem víc na prospěšné účely, než dnes.) Například Žižkovu náležela k cenám dovážených produktů obecní přirážka ve výši 46 %.
I tak si ale z dnešního pohledu lidé nežili špatně, i když na druhou stranu některé dnešní ceny by nám záviděli. Po ránu byla v restauracích k mání drštková polévka za deset korun, zhruba od devíti ráno byla i hovězí s masem za 14 korun. Rozmařilý labužník si mohl dopřát snídani na vidličku za třicet korun a završit jídlo kávou za dvanáct korun. Kompletní oběd, dnes bychom řekli "menu", přišel na 26 korun a pokud jeho součástí bylo i maso, což tehdy nebylo až tak obvyklé, stál oběd o osmnáct korun více.
K dobrému obědu v Čechách nezbytně patří dobré piviště. Už tehdy se dost rozlišovalo v cenách, o jak kvalitní pivo jde. Například půllitr smíchovského piva stál jen čtrnáct korun, zatímco Plzeňský Prazdroj vyšel na šestadvacet korun.
Zajímavé také je, že hovězí maso tehdy bylo spíše levnější, než národní české vepřové: v roce 1902 činil rozdíl cen mezi vepřovým bůčkem a hovězím zadním šestnáct korun na kilogram. Když už jsme u toho, s jakými cenami se setkávaly tehdejší hospodyně?
Například kilo cukru stálo asi 69 korun, kilo másla 210 korun a šedesát vajec tehdy vyšlo na 320 korun. Litr běžného vína stál 56 korun, litr rumu 96 korun a pražená káva vyšla na 260 korun za kilogram. Litrovka mléka tehdy vyšla na čtyřiadvacet korun a co je zajímavé právě teď před Vánoci jsou ceny surovin často používaných v různých cukrovích: kilo rozinek za 130 korun a kilo mandlí dokonce za dvě stovky.
Školometský dovětek
S čísly se dá kouzlit různě. Berte tuto exkurzi do minulosti spíše jako úsměvný výlet, než cokoli jiného. Vážnější zájemci ale mohou čísla použít k různým propočtům a sami třeba dokážete posoudit, jak si lidé žili tehdy a jak dnes.
Ale abych aspoň trochu zůstal u tématu z titulku. Víme, jak to s průměrnými hodnotami je. Průměrný plat v průměru nebere skoro nikdo, bereme buď výrazně méně nebo výrazně více. A s průměrným zadlužením na občana to bude jakbysmet podobně. Myslím, že kdo při slušném platu dluží padesát tisíc, ale klidně i dvojnásobek, může spokojeně spát. Zatímco ten, na jehož výplatní pásce je smutně čtyřciferná suma, dluží mnoho stovek tisíc, asi vážně o svém dluhu musí nerudovsky přemýšlet, kam s ním.