Překládat dnešní titulek nebudu. Zasvěcení vědí, pro ty zbylé jen ujištění, že nejde o nic sprostého, v podstatě něco jako: "Sakryš! Tak jsme v koncích!"
Vánoce ještě neskončily, ale už teď můžu napsat, že ty letošní pro mě v posledních letech patřily mezi nejhezčí. V rámci božíhodové rodinné pohody jsem shodou okolností mimo jiného stihl přečíst jednu z knižních sbírek dřystů Ostravaka a perfektně jsem se bavil. Jen chvíli předtím jsme si s mamkou a babičkou prohlíželi fotografickou publikaci o Ostravě. Narodil jsem se ve Vítkovicích a dvanáct let života v ocelovém srdci republiky i strávil a tak mi Ostravakovy texty pokaždé připomínají dodnes důvěrně známá místa.
A pak přijdu večer domů a narazím na netu na tu smutnou zprávu.
Knižní událost roku 2005
Ale přesto Ostravakovi rozumím. Odejít včas z výsluní je opravdové umění. A bez nadsázky Ostravak se loni stal v českých zemích na knižním trhu událostí number one. Stačí zalistovat do loňských zpráv: hitem byl kontroverzní román Dana Browna Šifra mistra Leonarda a nejnovější Harry Potter, invaze hlavolamu sudoku, a… knižní vydání Ostravakových textů. Zatímco vše ostatní do Česka připlavila globální vlna popularity, fenomenální blogger je ryze místním produktem.
Ostravak se šířil lavinovitě. Zahanbeně přiznávám, že já sám jsem jej objevil až díky kamarádovi. Za dva roky existence získal obrovskou popularitu, v současnosti chybí do tří milionů ani ne stodvacet tisíc návštěv. Na pultech se objevily i knihy a cédéčka s Ostravakovými texty a jak rychle se objevily, tak dobře se prodávaly. A kromě komerčních žebříčků se dostal Ostravak i do pomyslné síně slávy: koncem listopadu vyhrál bloggerskou kategorii v anketě Křišťálová Lupa 2006.
Na rozdíl od politiků se zapíše do dějin
Pravidelným čtenářům je jistě jasné, že vymýšlet dál a dál nové a nové příběhy se stejným úspěchem by do budoucna bylo možné stále hůř a hůř. Někteří si už v diskusích začali všímat určité únavy autora. A tak se nedivím, že přišel konec.
Umění odejít je mistrovské umění. V Česku je moc nezvládáme, zvláště v politice. Jistě si ještě pamatujete, jak se různí sociálně demokratičtí vyžírkové jak klíšťata drželi zuby nehty u kormidla, a nyní podobně trapně odmítá Mirek Topolánek přiznat svoji neschopnost dát dohromady nějakou kloudnou vládu. Vůbec mu nevadí, že už i vrabci na střeše si šeptají o tom, že ač země nemá řádnou silnou vládu, nikomu to nevadí, země funguje i bez soudruhů ministrů. Třeba si toho modří ptáci všimnou, až skončí s nezajímavými volebními preferencemi v propadlišti dějin, kam zdárně směřují.
Pravdou je, že mnozí dneska žijeme povolebním patem a přikládáme obrovskou důležitost hrátkám socdem, občanských demokratů, černoprdelníků, zelených, rudých soudruhů a čert ví koho ještě. Dřív nebo později ale nějaká stabilní vláda vznikne, na současné neschopy se zapomene. Ale stopa Ostravaka už nezmizí.
Co když šlo o marketingový trik?
Když nad tím tak přemýšlím, nemůžu si nepoložit otázku, jestli Ostravak Ostravski nebyl od samého začátku jenom marketingový nástroj ostravské radnice či jiné instituce, který měl pomoci dostat město tam, kde dneska je. V reakcích na včerejší Ostravakův nekrolog to pěkně vystihl čtenář s nickem Ostrafuck: "Ostrava už něbudě jaka byvala. Budě to Ostrava po Ostravakovi, bo ostravština už přestala byť dylinštinou."
A pravda je, že vyjma Ostraváků měla severomoravská metropole u zbytku republiky velmi špatné renomé. Jistě vyvolané nejen výbojností fanoušků Baníku. Když tak pročítám reakce Ostravakových příznivců, je jasně vidět, že našel čtenáře doslova od Aše po Košice (ajaj, narodiv se v bývalém Československu vlastně netuším, co je dnes našim nejvýchodnějším městem).
A skutečností také je, že stejně úspěšným fenoménem je i ostravský ráj zábavy ve Stodolní ulici. Znám spoustu (nejen) Pražáků, kteří už absolvovali výpravu do této žádané destinace směrem na východ, a ještě více lidí se tam docela jistě dříve nebo později vypraví. Že by něco takového bez podpory města neexistovalo je asi bez diskuse.
Že jsou "dřysty jedneho cypa" skutečně marketingovým tahákem, o tom není pochyb. Například deník Mladá fronta Dnes už pěkných pár pátků vydává právě v pátek Ostravakovy sloupky. Také pražské rádio Impuls se snaží přiživit vysíláním komentářů v ostravštině: jenže z jeho éteru se šíří slaboučký odvar, zjevný plagiát. Ostatně, Ostravak to trefně vystihuje v záhlaví svého blogu: "mi ty jeho dřysty přypadaju take, jak žradlo od nas z kantyny – němasne něslane".
Ale ať už to bylo ve skutečnosti jakkoli, bylo to s Ostravakem fajne. Tuž dik za všecko, chlopě!