Jistě, trochu přeháním, ale v zásadě je to tak. Polský tisk, internetová média i bloggeři rozebírají snahu polské pobočky firmy Google ovládnout doménu gmail.pl: a tenhle zdánlivě jasný spor zaujal média na celém světě. Články o rozpoutaném boji najdete v angličtině, němčině, francouzštině, ruštině, hebrejštině… ani nevím, jakých dalších jazycích.
Freemailová služba gmail.com existuje ve zkušební verzi od roku 2004. Teď najednou se vedení Googlu ze záhadného důvodu rozhodlo získat i národní domény, o které až doteď vůbec nestálo. Ta polská například patří GMAILu, tedy Skupině mladých umělců a literátů (Grupa Młodych Artystów i Literatów). Polští internauti zuří: náckové z USA, táhněte! I taková vyjádření se objevují v diskusích pod články rozebírajícími, zda na doménu mají nárok Američané, či polští básníci.
Celé dva roky Google o polskou adresu pro svůj freemail nestálo. Teď agresivně žádá po poetickém serveru, aby se své domény vzdal a vydal ji Američanům. A pěkně zadarmo! Proč najednou ten zájem? Varšavský šéf Googlu Artur Waliszewski na otázky významného polského deníku Gazety Wyborczej odmítl odpovědět.
Důvody jsou jasné: Googlu teče do bot, v Evropě nejspíš o "svá" práva přišel. V Německu už má zakázáno konkurovat místnímu podnikateli, který provozoval svoji doménu gmail.de dávno před tím, než Larry Page a Sergej Brin z Googlu vůbec tušili, že by jim k něčemu mohla být. A gmailovská doména Američanům nepatří nejen v mnoha dalších evropských zemích, utrum mají například také v Číně.
Velký americký bratr má větší práva, snaží se vzkázat Google polským amatérským literátům. Tak v podstatě média shrnují postoj amerického molochu, který chce zadarmo shrábnout doménu, která údajně náleží jemu. Podle právníka Olgierda Rudaka je to zjevné zneužívání dominantního postavení firmy.
Nechci tady ale obžalovávat Google ani obhajovat polské literáty. Na (nejen) polském netu se samozřejmě objevují i názory, že je zjevné, že nějaký chytrák si zaregistroval doménu proto, aby ji potom výhodně střelil Američanům – a když z kšeftu sešlo, snaží se vydělat aspoň na mediálním humbuku.
Je "microsoftizace" důsledkem velikosti?
I když je to nejspíš blbost, zajímavější je jiná věc. Proč firma, donedávna se těšící bezmála kultovnímu postavení, zahodí pracně budovanou image a začne se chovat stejně vydřidušsky, jako její odsuzovaný protipól Microsoft?
Trochu mě to překvapuje: řekl bych, že silná image je víc, než sporný zisk bezvýznamné domény. O možných dopadech vypovídají i některé reakce diskutérů na polských webech: s Googlem jsem skoncoval či budu teď používat Altavistu. Stejně jako na negativní pověsti Billa Gatese vydělal Firefox.
Možná je to ale přirozený krok ve firemním vývoji? Když společnost dosáhne určité pozice, stane se z ní nezvladatelný mastodont, který požírá sám sebe. Ostatně, v teorii managementu cosi takového platí o generacích rodinných podnikatelů: otec zakladatel firmu buduje, syn ji rozvíjí a vnuk ji zdárně propije. Dost možná, že poté, co firma vybuduje pobočky na celém světě, její interní komunikace logicky přestane být tak otevřená a přímočará, každý lokální šéf si honí vlastní triko a výsledkem je: fiasko. Ještě včera sympatická firma se stává nebezpečnou sedmihlavou saní.
Na jméno má právo silnější?
Těžko říct. Jedno je ale jisté: i když zdánlivě je jasné, že firma má nárok na ochranu svého jména, daleko složitější je rozhodnout, které jméno komu patří. Copak John Novak z USA, který si založí uzenářství ve Washingtonu má větší práva, než slovenský Janko Novák z Čiernej pri Čope, který provozuje vlastní truhlářství? I když John asi bude schopný utratit za právníky daleko více dolarů, než Jano, neznamená to, že na jeho straně je také právo.
Ostatně, taky mám vlastní doménu a znám v Česku více lidí se stejným příjmením. Měli by snad mít na moji doménu stejný nárok jenom proto, že se jmenují zrovna jako já?