Zadržte, prosím, pokud se chystáte podat trestní oznámení pro propagaci nacismu. Snad máte trochu smysl pro nadsázku, a pokud ne, na Tarantinův nový superhit rozhodně nechoďte. Museli byste se hrůzou ukřižovat nad mírou znesvěcení nedotknutelné konvence.
Tarantino si opravdu dělá ze všeho šoufky. Řekl bych ale, že i když velmi odvážně zlehčuje vážné téma druhé světové války, daří se mu to se vkusem. Až si sami nutně říkáte, proč vlastně spojence tehdy nenapadlo, jak snadno by se dal Adolf Hitler se svými pohlaváry zlikvidovat, a bylo by po válce. Bohužel se tehdy nejspíš nepodařilo dát dohromady osm chlapů v čele s Bradem Pittem, kteří by věděli, jak se zhostit důležité mise.
Nein, nein, nein, nein, ječí filmový führer vyděšený z komanda amerických superzabijáků. Ne, ne, ne, ne, hvězdou filmu není jenom hollywodská superstar Pitt. Naopak, evropští herci svého zaoceánského kolegu zdárně překonávají. Mně naprosto úžasný připadá Vídeňák Christoph Waltz v roli šarmantního, vzdělaného a lišáckého důstojníka Hanse Landy, či obě dámy, Francouzka Mélanie Laurentová coby Šosana, jediná přeživší masakr židovské rodiny Dreyfusových a Němka Diane Krugerová v roli prominentní říšské herečky a současně britské agentky Bridget von Hammersmarkové.
Ten film prostě nesmíte brát vážně, víc než historický či válečný snímek to má být spaghetti western, což ve filmové terminologii znamená levnější nenáročnou zábavu.
By the way, Tarantinův film zase tak nízkorozpočtový nebyl, ale sedmdesát milionů dolarů, které stál, už v pokladnech kin na celém světě stačili zkasírovat – mimochodem pondělní článek na aktuálně.cz doporučuju, pokud se o filmu chcete dozvědět víc: třeba to, že i velmi renomovaní recenzenti mu dávají nezvykle dobrá hodnocení. A pro tentokrát musím doporučit i Mirku Spáčilovou z iDnesu.
Vlastně si nepamatuju, kdy jsem se v kině celou dobu tak dobře bavil, a už vůbec si nevzpomínám, kdy jsem na svém blogu o některém z filmů napsal, že je dokonalý. Hanebný pancharti jsou rozhodně filmem roku, a to většinou říkám, že válečné příběhy nemám rád.
Pro ty, kdo si film zamilovali a budou mít chuť se vracet k oblíbeným dialogům, dobrá zpráva z Mladé fronty, která vydala knižní verzi Tarantinova scénáře.
___
Sdělení podle čl. 4 zdejšího Kodexu bloggera: Autor tohoto
článku zde informuje o aktivitách společnosti, v jejíž činnosti je
přímo nebo nepřímo zainteresován.