Před dvaceti lety jsem byl blbý jako trotl. Jen co Rakušané ještě socialistickým Čechoslovákům otevřeli hranice, vydal jsem se s kamarády směrem na Západ, tedy přímo na jih do Vídně. Vůbec jsem netušil, že "hot dog" vůbec neznamená horkého psa a tak jsem se strašně smál, když jsem na něj narazil u stánku v centru metropole. Párky ale mám od dětství a tak jsem nemohl nevyzkoušet ten psí párek v rohlíku.
Párky mám opravdu rád. "Dám si párek!" suverénně jsem si poroučel už jako malý capart, kdykoli mě rodiče vzali do restaurace na našich výletech po okolí Ostravy. Před deseti lety jsem se nechtěně stal expertem na párky, když jsem si v redakci online deníku vymyslel seriál o potravinách. Tehdejší kolega si mě dodnes kvůli párkům dobírá, tak trochu s dedikací právě jemu jsem se rozhodl věnovat fenoménu párků. I když vzhledem k středoškolskému studiu potravinářské průmyslovky chybělo vlastně málo a málem jsem se párky mohl doopravdy živit.
Divili byste se, ale párky se prý v Německu prodávaly již v patnáctém století. Kde jinde, než ve Frankfurtu.
Divili byste se také, že párky jsou rodiči zmrzliny, jak ji známe dnes. Samozřejmě, že již staří Římané zmrzlinu znali, ale balené "nanuky" vznikly až v roce 1922. Výrobce párků Thomas Wall dlouho přemýšlel, jak zaměstná dělníky v létě, kdy poptávka po párcích není tak velká, a napadla jej zmrzlina.
A pokud jenom něco málo víte o potravinářském průmyslu, tušíte, že trh se zmrzlinou patří k docela dobrému byznysu. Ale to není jediný příklad, jak párky ovlivnily ekonomiku.
Jistě jste někdy slyšeli o Big Mac indexu. Big Mac je světově nejznámější hamburger, porovnávání jeho cen v různých zemích planety slouží jako výstižný ukazatel toho, jak silná je ekonomika té které země. Slavný karbanátek ve sladké žemli se právě před rokem prodával v Česku levněji, než v domovských Spojených státech.
Být šéf Hospodářských novin nebo jiného ekonomického plátku, zavedl bych národní párkový index. No vážně! Dávno před globální ekonomickou krizí se mluvilo o tom, jak to všechno šlape a jak firmy lidem přidávají na platech. Mě osobně se to sice netýkalo, ale že se lidem vede líp jsem spolehlivě poznal. Na náměstí Míru v Praze stojí u vchodu do metra stánek s vynikajícími hotdogy a asi šesti různými omáčkami. Ceny tady ze dne na den zvedli o téměř třicet procent.
Takový dobrý párek, to je hotové umění. Podívejte se na reportáž na streamu.cz.
Párky mám sice pořád rád, ale už je skoro nejím. Ve většině obchodů prodávají neuvěřitelné šunty. Češi prý jsou tak citliví na ceny, tvrdí zahraniční řetězce, že raději jedí hmotu bez masa, než by si koupili kvalitní párek. Nevěřím tomu, raději bych si čas od času koupil drahý, ale dobrý párek, jenže lítat po celém městě kvůli kusu žvance, to se raději bez párků obejdu.
Asi před šesti lety jsme s matkou a synovcem vyrazili na výlet a chtěli si tam opékat buřty. Jenže nás to napadlo na poslední chvíli, špekáčky jsme koupili v nějaké večerce po cestě. Poctivě jsem rozdělal oheň, uzeninu jsme nařezali, napíchli a vložili do ohně. "Fjúúú," udělalo to, z kůže vytekla jakási voda a… bylo po párku. Nedivte se, v dnešních obchodech se prodává všechno, jen ne párky: schválně se podívejte na recepturu běžného párku, jaký asi koupíte ve svém Lidlu, Tesku nebo kde nakupujete.
Přiznám, proč se v angličtině říká párkům v rohlíku horcí psi, to jsem zatím nevypátral. Ale neméně by mě zajímalo, proč jim Jihočeši říkají pikadory, což podle slovníku cizích slov je zápasník s býky na koni, ozbrojený kopím.
A protože střed moravské metropole jsem za poslední čtyři roky poznal jako své boty, s radostí zde přetiskuji práci vědeckého tandemu Vidurius & Don Mojo, kteří zveřejnili, kde mají v centru Brna nejlepší párek v rohlíku.