Aspoň to tvrdí režisér filmového životopisu nejnebezpečnějšího vězně Velké Británie, osmatřicetiletý Dán Nicolas Winding Refn, podle něhož Bronsona stejně jako Andersena hnala kupředu touha proslavit se. Refnův krajan se našel v psaní, slavný vězeň Jejího Veličenstva ve rvaní.
Byl jsem na ten film zvědavý, ale přiznám, jen co jsem usedl v kině do pohodlného křesla a začaly běžet první metry filmového pásu, byl jsem trochu rozpačitý, jestli to opravdu vydržím až do konce. Jednou větou je film surovým příběhem jednoho nepříliš inteligentního chlapíka, primitivního magora, který nezná nic než rvačky a na své agresivitě chce vybudovat svoji slávu.
Jenže když jsem vydržel a nechal uběhnout další a další metry filmu,
našel jsem v něm značné kouzlo. Představitel hlavní role Tom Hardy
hraje rváčského magora opravdu skvěle, až chvílemi člověk zapomene, že
nejde o dokument, ale hraný film. Režisér Refn výtečně kombinuje dramatické scény s komickými momenty.
Bronson se narodil coby Michael Gordon Peterson v zámožné konzervativní rodině. Britská média jej označují jako nejnebezpečnějšího britského zločince. V kriminále už sedí pětatřicátým rokem, poté, co v roce 1974 ve svých dvaadvaceti vyfasoval sedm let za ozbrojenou loupež. Mimochodem, jeho lup činil šestadvacet liber a osmnáct pencí.
Každý jiný vězeň s tak malým škraloupem by byl už dávno doma. Ne tak Charlie. Neumí malovat, neumí zpívat, neumí nic než někomu rozbít hubu. A přitom ohromně touží proslavit se. Nepřetržité kolo rvaček je jeho cestou ke hvězdám, vrhá se ve vězení do rvaček s dozorci, i když proti jejich mohutné přesile zoufale nemá šanci.
Vězeňská správa britského impéria vězně číslo BT1314 rozhodně nezbožňuje. Jeho výtržnosti už stály miliony liber, Bronson pendluje z jednoho arestu do druhého: už jich vystřídal přes sto dvacet. Ze svých pětatřiceti let za mřížemi strávil neuvěřitelných třicet roků na samotce. Nic ho ale nezlomí, vesele si zlobí dál a dál.
Čas od času využije nepozornosti systému a vybere si nějakého nebožáka za svoje rukojmí. Šéfy věznic pak přivádí do varu nejneuvěřitelnějšími požadavky: jednou požadoval letadlo na Kubu, jindy nafukovací pannu, jednou se spokojil se šálkem čaje či toustem se sýrem a okurkou.
Filmový Bronson v Hardyho podání je přitom asi zajímavější, než ten skutečný. I ten má ale pestrý život, ačkoli jeho větší část strávil v base – a to tam má zůstat do konce života. Mimochodem, Charlie je dvakrát rozvedený: první ženu poznal ještě krátce předtím, než se stal kriminálníkem, jeho druhou manželkou byla Saira Rehman z Bangladéše. Nejdřív ji nejspíš ohromně miloval, ačkoli s ní nestrávil ani jedinou chvilku o samotě: přešel k islámu, přestal jíst vepřové a přejmenoval se na Charlese Ali Ahmeda. Pak se s ní ale rozvedl, protože nepsala gratulace tchýni k narozeninám, a na islám i multikulturní společnost zanevřel: nejde to, tady jsme v Anglii, sázíme u bookmakera, pijeme pivo a žereme vepřové!
Bronsonovi se bezpochyby povedlo dosáhnout svého. Ačkoli pro většinu z nás je to primitivní magor, stal se celebritou. Noviny o něm pravidelně píší, má celou řadu fanoušků, vycházejí jeho knihy, maluje a pořádá výstavy… A Refnův film z něj udělal nesmrtelného hrdinu.
Vůbec nemusíte mít zálibu ve rvačkách a ani si nemusíte libovat ve filmech z vězeňského prostředí. Přesto ten film stojí za to vidět. Nejenom pro skvělý herecký výkon hlavního hrdiny, ale i svěže odvyprávěný příběh, který vás možná donutí uvědomit si, na jak tenkém ledě se odehrávají lidské motivace. Fantastická je ovšem i doprovodná hudba neuvěřitelně kombinující klasiky vážné hudby jako je Giuseppe Verdi či Richard Wagner s klasiky popkultury Pet Shop Boys.
Hodně dlouho jsem před vynesením konečného verdiktu váhal, ale nakonec jsem filmu na serveru csfd.cz udělil čtyři z pěti možných hvězdiček.