Hloupá slovní hříčka. Já vím. Nebo ne? Jak těžká je vlastně dneska maturita?
Takovou otázku jsem si dal před pár dny, když jsem v nejmenovaném časopise narazil na vzorové maturitní otázky z české gramatiky a literatury. U pomyslné maturity bych obstál, ale přiznám, někdy jenom díky štěstí či všeobecnému přehledu. Schválně si to zkuste, jak byste dopadli vy? Vybral jsem jen pět z několika desítek otázek:
1) Charles Dickens nenapsal: a) Nadějné vyhlídky, b) Oliver Twist, c) Nana
2) Postup, jejž použila Wirginie Woolfová v knize K majáku, se nazývá: a) realistická popisnost, b) naturalistická výstavba textu, c) proud vědomí
3) Který z tvarů je nespisovný: a) tamnější, b) tamější nebo c) temnější?
4) Vlastními jmény se zabývá: a) onomatopoika, b) onomastika, c) onokritika
5) Poslední otázku jsem použil v titulku. Který výraz není správně? Buď a) nabitý den, b) rozbitý revolver nebo c) nabitá částka
Jak jste dopadli?
1) Tak to je jednoduché. Jenom absolutní tupec nepřipíše Dickensovi autorství Twista. Nadějné vyhlídky jsem sice neznal, ale vyloučení proslulé Nany rozhodlo: cé je správně.
2) Omluvme časopis za chybu ve jménu autorky. Woolfová se totiž správně píše Virginia. Každý se splete, jen to hloupě vypadá, když jde zrovna o test z češtiny. Ale nebuďme malicherní. Odpověď jsem v podstatě uhodl. Od doby, kdy jsem v kině viděl její filmové Hodiny, jsem se o autorku trochu zajímal. A tak je jasné, že i tady jsem zakroužkoval jako správnou třetí odpověď.
3) Temné zákoutí české gramatiky. Temnější je zjevný chyták, špatně je tedy á nebo bé? Stoprocentně vím, že první možnost je chybná, ale přesto pokaždé, když mám toto slovo napsat, přeříkávám si to v hlavě. Ze zkušenosti vím, že tady hodně lidí chybuje.
4) Nebudu vás trápit. Pokud se tím zrovna nezabýváte či nejste zběhlí v antických jazycích, zřejmě budete jenom tipovat. Bé je správně.
5) Podle tvůrců testu je špatně "nabitá částka". Pokud totiž od někoho obdržíte sumu peněz, nabyli jste ji. Jenže jak to tak bývá, spisovná čeština někdy pokulhává za realitou. Jaké i/y asi napíšeme v případě částky kreditu nab*tého do našeho mobilu? Tady většina z nás má na mysli nabíjení podobné, jako u rozbitého revolveru: peníze jsou náboje, mobil zbraň.
Maturita včera, dnes a zítra
Snad jsem vás pobavil. Ale když už, trochu jsem se podíval maturitám na zoubek. Přeci jen je to přes dvacet let, co jsem sám tuto zkoušku dospělosti absolvoval.
Například mne překvapilo, že podle Wikipedie dnešní maturity vypadají jinak, než za mého "mládí". Studenti dnes mají písemku jenom z češtiny a hlavně, maturita není povinným zakončením střední školy. My jsme psali písemky dvě (ještě z ruštiny) a hlavně, nejsem si vůbec jistý, jestli šlo řádně ukončit studium bez absolvování maturity.
O tom, že se stát snaží prosadit státní maturitní zkoušku, už jsem slyšel. Stejně tak, že se to zatím nedaří, pořád odkládá a jak ukazují zahraniční zkušenosti, ani ve světě se podobné snahy příliš neosvědčily.
Ostatně, třeba v sousedním Polsku se ukázalo, že školy se po zavedení státních maturit na všechno ostatní docela vykašlaly a věnují se jenom biflování, biflování a zase biflování. Zatímco v roce 2005 maturitu složilo 86,5 % žáků a v roce 2006 dokonce jen 79 %, loni už se polská Ústřední zkušební komise mohla chlubit devadesátiprocentní úspěšností. I když… každý sedmý maturant získal diplom jenom proto, že stát přimhouřil oko tam, kde by jindy hrozil reparát.
Stát versus trh
Tak se celkem elegantně dostáváme k oblíbenému tématu. Proč vymýšlet státní kontrolu nad něčím, co může fungovat docela samo (na "tržních" principech)?
Že se Scio "chlubí" zprávami o tom, jak státní maturity nefungují, je pochopitelné. Dělají jenom dobře svoji práci (self-promo).
Soukromé Scio totiž už léta úspěšně zavádí program Národních srovnávacích zkoušek (NSZ). Za co stát utratil stovky milionů korun, to dělá firma nejen bez nároku na státní peníze, ale ještě na tom dokáže docela slušně vydělávat. Ostatně ukázky z testu, které jsem použil, vyšly nedávno právě v Reflexu, v němž se také dočtete podrobnosti o projektu NSZ.
Horečka pondělního rána
Bylo to pondělí 9. června 1986. Krásný jarní den. Navlékl jsem se do svátečního kvádra a vyrazil do Dvorců, vyzvednout svoji spolužačku Janu. Byl jsem v pohodě. Věděl jsem, že umím a nemám se čeho bát.
Než jsem došel k Janě, přepadla mě strašná rýma. Nemít před maturitou, vrátil bych se do postele. Takhle jsem v lékárně nakoupil prášky a trpěl celé dopoledne.
Maturitu jsem udělal. Zdárně. Čeština za jedna, ruština i biologie za dvě, technologie za tři. Sotva jsem měl maturitní vysvědčení pomyslně v kapse, nemoc zmizela a já šel s chutí slavit se spolužáky.
Tak jsem na vlastní kůži zažil, jaká je síla lidského podvědomí. Byl jsem zdravý jako rybička, ale ten nečekaný nával stresu způsobil své. Naštěstí jsem se od té doby naučil méně podléhat panice při podobně důležitých zkouškách.
Je třeba nabíjet k nabytí?
Otázka na závěr je jasná. Mají se studenti bezhlavě biflovat encyklopedická hesla, nebo spíš naučit orientovat se v problematice?
U nás na průmyslovce platilo spíše to druhé. Dodneška těžím z toho, že se naši profesoři snažili donutit nás o věcech přemýšlet, než jako opičky šprtat fráze, vzorce, citáty.
Jak to bylo u vás? Co si myslíte o maturitách? Mají být státní, když to i bez nich funguje docela dobře?