Parafrází proslulého výroku astronauta Neila Armstronga vůbec nechci zveličovat význam vlastního blogu, který právě tímto okamžikem startuje svůj možná jepičí a možná metuzalémský život. Ale přece jen mi připadá, že je to dostatečně trefný obraz odpovědi na otázku, která se mi v souvislosti s blogy honí hlavou.
Přežijí noviny technologickou éru? A pokud ano, jak asi budou vypadat média za sto let?
I výlet do kosmu zpočátku vypadal jako sci-fi
Odpověď na první otázku je nudně samozřejmá. Média přežijí, stejně jako přežila kniha nástup filmu, film nástup videa či televize nástup internetu. Současný fenomén blogů, tedy zdánlivě pouhý malý krůček, ale možná ve skutečnosti velký skok, snad naznačuje nejenom, že jako vše se i noviny vracejí ke svým prazdrojům, z nichž původně vyšly. Zrovna tak jsou blogy kamínkem v mozaice budoucí podoby mediálního a show byznysu příštích desetiletí.
Lidstvo odjakživa snilo o letech do vesmíru. Když se v červenci 1969 noha prvního Pozemšťana skutečně ocitla na mimozemské půdě, celý svět svorně a s napětím sledoval jeho krůček. Nezažil jsem to, ale jaká to asi byla atmosféra je dodnes cítit z autentického záznamu hlasu letícího téměř čtyři sta tisíc kilometrů vesmírným prostorem. (Armstrongovu slavnou větu si můžete sami poslechnout na wikipedii.) Co naplat, že to byl také zatím poslední krok na mimozemské půdě? Všechny začátky jsou těžké, nic nejde snadno a co se jednou podaří, dává naději do budoucna…
Bavit se neznamená nic pokleslého
Ale dost řečí okolo. Co je to blog? Rozhodně ne jenom banální deníček na webu, jak se často říká. Podle mě je to jedna z budoucích podob světa médií a zábavy. Nehezky mu dnes říkáme infotainment a zejména v Česku tím pohrdavě myslíme laciný bulvár pídící se za lechtivými fotkami celebrit v kalhotkách nebo nahoře bez.
Jenže dnešní doba je jiná a média se musí přizpůsobit. Lidé si dokáží informace sehnat sami a mnohem efektivněji, než jak je servírují média dneška: co vysílá televize ve večerních zprávách je skoro den staré, zítřejší noviny budou staré pomalu dva dny. Nemluvě o tom, že v těch novinách bude spousta balastu, která nikoho než novináře nezajímá, naopak co lidi zajímá v novinách často chybí, protože média (u nás) často nemají žádnou zpětnou vazbu. Lidé žijí v uzavřených kruzích malých rodin, několika nejbližších přátel, kolegů a zákazníků z branže, někteří dokonce stále více času tráví bez kontaktu se živými lidmi: ať už v soukromí chatu nebo odcizeném prostředí kóje kdesi v call centru.
Je jasné, že se po práci chtějí bavit. A je stejně tak jasné, že chtějí sdílet svoje názory, starosti a radosti s jinými lidmi. A tak blogují. A jiní podobně tvoří internetové encyklopedie, sdílejí hudbu a fotografie nebo poslouchají i-rádia, která stejně jako ta pozemní navazují se svými posluchači kontakt. Je jenom otázka, kdy se rozmůžou laické internetové televize.
Nic nového pod sluncem aneb Už je to tady
Zkrátka a prostě. Tak jako prapůvodně zdrojem novin byli obyčejní lidé z ulice, tak stále víc budou tito obyčejní lidé tvůrci obsahu médií. Je to logické a není to ani příliš objevné: ke standardní práci novin, lhostejno zda z ranku bulváru či seriózních deníků, patří názory lidí, čtenářské ankety, dopisové rubriky… nověji internetová hlasování či výběr z webových diskusí. Ostatně, proč asi televize tak fedrují na obrazovky jednu reality show za druhou? Není to jen součást téhož trendu?
Firemní marketing stojí na úzké vazbě mezi produktem a odezvou klientů. Média koneckonců nejsou nic než podnik se vším všudy. Napište si své noviny! Dost možná tak bude brzy znít reklamní slogan některého z tištěných listů.