Za nic na světě bych nevyměnil dnešní občanské svobody, kterých se nám po roce 1989 dostalo. Často sice naříkáme, že naše společnost ještě nefunguje, jak bychom si představovali, tvrdím ale, že ve svých necelých dvaceti letech je lepší, než si většinou myslíme.
Pravda je, že kdekdo tady tuneluje, korumpuje, úřady nefungují, soudy řídí mafiáni… To tady a nejen tady řešíme dnes a denně. Na druhou stranu, Česko je jedna z nejsvobodnějších zemí na světě.
Pokud tomu nechcete věřit, nemusíte. Stačí si nalistovat stránky Reportérů bez hranic a podívat se na jejich index svobody projevu.
V posledním žebříčku loni Česko zaujalo šestnáctou příčku. Pravda, zaznamenáváme v poslední době trend poklesu, na druhou stranu jsme se ohromně zlepšili: v roce 2002 bylo Česko jednačtyřicáté. Navzdory všem obavám tak jsme nyní svobodnější, než například dvacáté Německo, pětadvacátá Velká Británie či dokonce jednačtyřicáté Spojené státy.
Chtěli byste snad žít raději v Rusku (141.), Libyi (160.) nebo v Severní Koreji (172., předposlední v celém žebříčku)? Asi těžko.
Úvod do reálné situace je dost důležitý. Česká média moc dobře vědí, v jak svobodném prostředí pracují. Média ankety a žebříčky milují, když se jim to ale hodí do krámu, na podobné zdroje ráda zapomínají.
Vůbec nechci obviňovat česká média z laciné honby za senzacemi. I když sám uznávám, že jejich záliba ve zprávách o tom, kdo na koho podal trestní oznámení (když ve skutečnosti kdokoli může oznámení podat na kohokoli, aniž by to ještě znamenalo, že k čemukoli došlo) nebo užívání skryté kamery i tam, kde to rozhodně není ani tak ve veřejném zájmu, jako v zájmu zvýšení prodaného nákladu, je velmi často do očí bijící.
Vůbec ani nechci obhajovat "náhubkový zákon" Marka Bendy (ODS) a spol. Je nejen zbytečný, ale jistě i protiústavní. Není ničím jiným, než cenzurou, a ta je podle listiny základních práv a svobod nepřípustná.
Hloupý zákon jistě dřív nebo později některá z ústavních institucí zruší. Ale i pokud ne, naštěstí novináři nejenom umějí vyvolávat zbytečné kampaně, jako je tato, ale dokáží si i poradit. A v tom jim fandím.
Zákony se mají dodržovat, o špatných to ale neplatí. Právnímu prostředí to sice moc neprospívá, nicméně je to tak.
Docela si umím představit, jak v konkrétním případě budou média bojovat proti cenzorskému zákonu. Jednoduše jej budou ignorovat a čekat na první rozsudek. Ten bude důležitým precendentem a dost pochybuji, že si soudce dovolí nerespektovat svobodu tisku: jistě ji shledá za důležitější, než je ustanovení pochybného přílepku zákona, který má upravovat trestní řízení.
A kdyby i nakrásně v Česku blbý zákon nepadl, média si poradí. Jednoduše nebudou zveřejňovat informace z odposlechů ani jména obětí z policejních svodek. Založí si v Americe "tiskovou agenturu", na kterou podobné informace umístí – a pak jen lišácky ocitují ze zdroje, na který se český zákon nevztahuje.
Správný novinář si vždycky poradí, i kdyby měl být tak trochu chytrou horákyní.