Reklama
 
Blog | Zdeněk Fekar

Napitý Košťál za nic nemůže

Neuplyne jediný týden, abychom nevěřícně nekroutili hlavou, co všechno je u nás možné. I čtyři pětiny ze čtenářů Respektu přitom bezesporu tyto nešvary schvalují, nebo nad nimi aspoň přimhuřují oči. Pak se ale nemůžeme divit, jaká atmosféra v naší zemi vládne. Lhát a podvádět se prostě v Česku vyplácí.

Fotbalový bafuňář zaviní nehodu několika aut poté, co vypije policií nezjištěné množství alkoholu. Odnese to policista, který zalhal a do úředních záznamů napsal, že zkouška byla provedena a viník nehody nepil.

Alkohol k oslavě narozenin patří, to se dá pochopit. Havárie na silnicích jsou krutou realitou, nikomu se nic nestalo, dalo by se nad vším mávnout rukou. Přiznejme si poctivě: tu a tam se skleničkou za volant sedne leckterý sebevědomý řidič. Neobhajuji to, ale je to tak.

Pohádka o nezkorumpované policii

Co ale v pořádku není, je výsledek kauzy. Ač existují důkazy, že pil, fotbalový boss suverénně lže a tvrdí pravý opak. Nebo snad máte pocit, že záběry TV Nova jsou zfalšované? Není tady jasně vidět, že si nejméně jednu skleničku dal? Jistě, mohl jenom předstírat, že pije, ve skutečnosti se nápoje rty ani nedotknul.

Věříte takové pohádce? Já rozhodně ne. Spíš věřím tomu, že policista, který údajně zfalšoval protokol, se našel až dodatečně jako řešení "aby se vlk nažral a koza zůstala celá": pan ministr vnitra a veřejnost budou uchlácholeni, jak naše policie klape a funkcionář zkorumpovaného svazu vesele vyvázne. Honí-li se vám v hlavě úvahy o korupci, je to jedině lidské. Protokolárně ale platí, že původní protokol byl zfalšován a tak se jenom můžeme dohadovat, jak to vlastně bylo. Jisté však je, že ne-li alkoholem, pak viník autonehody byl docela jistě opilý mocí.

Romská oběť

Vykřičela do světa, že s cikány nechce mít nic společného, je potřeba je zahnat do gheta obehnaného elektrickým plotem a kdyby to jen trochu šlo, snad by bylo nejlépe je rovnou postřílet. Když to na ni prasklo, sehrála divadlo: prý se nervově zhroutila, nevěděla co plácá, a i když přiznává, že s Romy jsou potíže, má je vlastně docela ráda.

Kdyby to byla hloupá hysterka z Horní Dolní, zase by to nestálo ani za mávnutí rukou. Když ale něco podobného prohlásí starostka ostravského městského obvodu a senátorka navrch, začínám mít obavy, jestli naše republika není jenom banánová, ale dokonce i rasistická. Tím spíš, když Liana Janáčková sedí v křesle senátního výboru, který kromě jiných bohulibých věcí pečuje o lidská práva.

Pravda, většina Čechů cikány nechce mezi sebou, a asi nejen senátorka, ale leckdo z nás důsledněji kontroluje vlastní peněženku, kabelku či fotoaparát, pokud do tramvaje nastoupí parta občanů, kteří se – vládní terminologií řečeno – rádi opalují víc, než ostatní. Bohužel, většinou jsme tak trochu rasisti. Jenže většinou také nejsme senátoři, většinou se svého rasismu snažíme zbavit, a když už to nedokážeme, aspoň se vyjadřujeme méně kontroverzně.

To paní starostka nezvládla a raději se prohlásila za oběť honu na čarodějnice. Výsměšné! Když lidé z ostravských Mariánských Hor nesnášejí cikány, dá se to pochopit: nechtěně s nimi musí žít. Co ale udělala paní starostka pro své občany, romského i neromského původu, aby mezi nimi podobné problémy nebyly? Nic. Možná jenom proto, že je neschopná rasistická hysterka. Bojím se, že možná je schopná až až… na rasistické vlně se spokojeně veze v politice už sedmnáct let.

80/20


Rasista opravdu nejsem. Na vojně jsem s Romy vycházel docela dobře, některým jsem pomáhal vyřizovat jejich problémy s úřady či veliteli. Pár z nich bych tehdy označil i za kamarády, běžně u stolu v hospodě sedávala česko-slovensko-cikánská partička. Když víte, jak s nimi jednat, jsou naopak pracovití. Jenže také mají k věcem jiný přístup než my a není se co divit, že tam, kde doslova leží na chodníku sociální dávky, po nich pohodlně sáhnou.

Jak je to s vámi? Buď se tady v diskusi přihlásí čtyři pětiny rasistických čtenářů, nebo naopak bude vášnivě demonstrovat svůj nerasismus zbývající pětina. To je přeci jasné: se zdánlivou přesností to nepřesně odhaduje známé Paretovo pravidlo. Jinými slovy, samozřejmě, že jsem v perexu tak trochu střelil od boku, když jsem vyčíslil, že 80 % čtenářů Respektu přimhuřuje oči nad nešvary, které Českem vládnou. Jenže tak úplně od boku to nebylo. Před časem mě překvapila snůška nenávistných až vysloveně hloupých reakcí, když jsem si dovolil pozastavit se nad tím, jaký lhář je náš premiér v souvislosti s příběhem jeho manželské nevěry. Inu lidé prostě jednají iracionálně, když jde o jejich oblíbence, a pravda a lež jsou jen kategorie, do kterých si většina napasuje jen to, co se mu zrovna hodí.

Což jistě platí všude na světě. Potíž je jenom v tom, že v naší novodobé historii se nám ty hodnoty nějak zapeklitě zamotaly. Ekonomicky se máme dobře a nějak zapomínáme, že peníze nejsou všechno. Zvykli jsme si říkat a hájit něco úplně jiného, než si myslíme a ani sebevětší zjevná habaďůra námi nijak neotřese. Při pohledu do našich dějin sice nejde o nic až tak nepochopitelného – není ale nejvyšší čas s tím přestat?

Co vy? Věříte, že Vlastimil Košťál nasedl do auta, aniž by vypil sklenku alkoholu? Je senátorka Janáčková obětí politického boje, nebo hnusná rasistka?

Reklama