Všechno začalo nevinným videem, na němž si novináři Novy dělají legraci z prasečí chřipky. Co teď řádí? Chro chro… Prasečí chřipka! Novácký šéfreportér Jiří Dlabaja, jinak též aktivní blogger (sám ho rád občas čtu) pohotově soukromou srandareportáž umísťuje na web.
A to je chyba! Zuřivý reportér Dalibor Mácha z bulvárního deníku Blesk video viděl a bleskurychle o tom sepsal do sobotníku odsuzující článek. Skandál! Svět má hrůzu z prasečí chřipky, na Nově si z toho dělají legraci.
Uznávám, možná je to hloupý vtípek. Kdyby na celém světě umíraly miliony lidí, nepochyboval bych o tom. Když se ale ukazuje, že celý humbuk kolem prasečí chřipky je spíš mediální zbožné přání, než reálné nebezpečí, dokážu to pochopit. Ostatně, práce v médiích je docela náročná na psychiku, novináři se občas potřebují odreagovat a že to není zrovna nejvkusnější relaxace? Tak ať! Každý máme něco.
Podle televizní mluvčí navíc ještě v pátek byla prasečí nahrávka soukromou záležitostí, která s firmou nemá co dělat.
Média ale umějí udělat z prdu kuličku. Už o víkendu se nechal Bleskem nachytat Dlabajův nadřízený, když se rozohnil, jak on to takhle nenechá a že je to opravdu skandál. Veřejnost se asi nikdy nedozví, jestli mu volal pobouřený novácký šéf Petr Dvořák, že s nezvedencem musí televize hned v pondělí exemplárně zatočit, nebo se o tvrdé potrestání postaral někdo jiný.
Pravdou ale je, že hned v pondělí Nova Dlabaju na hodinu vyrazila na dlažbu. Prý pro hrubé porušení pracovní kázně, video se točilo v pracovní době ve firemních prostorách. Vzhledem k našemu významu nemůžeme tolerovat porušování etického kodexu našimi zaměstnanci ani tehdy, když jde o jejich soukromé aktivity, vysvětlil to šéf Novy Dvořák.
Jsem na rozpacích.
Na jednu stranu si ohromně cením toho, když některá firma nejenom deklaruje snahu držet se etickými pravidly, ale také je v praxi dodržuje. To zaslouží uznání, klobou dolů, bez legrace. Není přeci možné, aby firma na jednu stranu vynakládala ohromné úsilí i finanční prostředky na budování a udržování dobré image a na druhou stranu její zaměstnanci špatným chováním všechno bortili.
Jenže mám také rád zdravý rozum a jisté pochopení pro lidské slabosti. Dneska už se přeci ví, že zaměstnanci jsou výkonnější, když se jim dá volnější režim, jen málokdo z nás asi chce pracovat v koncentráku. Ne proto, co Nova vysílá, ale proto, že rozhodnutí o vyhazovu zkušeného, profesně zdatného a zjevně loajálního redaktora se snaží ve výkladu etiky být papežštější, než by jistě byl sám papež, kdyby ovšem etika nějakého měla.
Už je jen detailem, že Dvořákova argumentace zdůvodňující vyhazov je dosti na vodě a pochybuji, že by u soudu obstálo propuštění ze zaměstnání pro hrubé porušení pracovní kázně, když firma sama uznává, že to celé je spíše možná hloupá, ale soukromá aktivita potrestaného.
Ale o tom by musel rozhodnout soud. K němuž nejspíš nedojde. Podle posledních zápisků na svém blogu se Jiří Dlabaja k věci postavil čelem, chybu uznává, a i když jej trest překvapil a o soudní dohře nejprve uvažoval, nakonec nejspíš nad vším mávne rukou. Ani se mu nedivím. Až jej přejde současné rozladění a smutek, zasměje se tomu, najde si novou a ještě lepší práci a bude to prima.
Nemůže to být jinak, v dnešním stále více se virtualizujícím světě musí existovat i odezva na síti. Na facebooku se můžete připojit ke skupině na podporu Jiřího Dlabaji, a jak dokládá fotka z úvodu článku, celá kauza vynesla nechtěnou slávu i nováckému řediteli.