Jenže dvounulka ani T-Mobile nikdy nemůžou vědět, kdy zase oni šlápnou vedle. A tak prostě mlčí, ačkoli je jejich nejmladší konkurent sprostě uráží.
V reklamě se lže, tvrdí Vodafone. "V reklamě se hrozně lže, ale hrozně. Můžete mi věřit, já to dělám pořád," prohlásil svého času mluvčí Vodafonu Petr Čtvrtníček. Údajným důkazem mají být fígle užívané v reklamě: různé výhodné nabídky prý platí jen jak kdy a jak pro koho, případně má-li se tak dít neomezeně, ve skutečnosti jen vocamcaď pocamcaď. "Stále nás nikdo nežaloval, a tak máme další příležitost mrknout se na výraz neomezeně," raduje se také Vodafone Čtvrtníčkovými ústy.
Neomezeně? Jedině lži
Je to týden, co jsem šel kolem prodejny Vodafonu nedaleko stanice metra I. P. Pavlova. Na výloze se skvěla jakási reklama. Obrovská písma sdělovala bezkonkurenčně úžasnou nabídku, které snad nelze odolat. Menšími písmeny však bylo dopsáno, že to platí jen pro konkrétní tarify a s využitím do konce července. Neomezeně? Ani náhodou, povídali, že mu hráli.
Kodex reklamy přijatý Radou pro reklamu, samoregulačním orgánem reklamní branže, má pro takový případ jasné odsouzení: "Žádná reklama nesmí v zásadě ohrožovat dobré jméno reklamy jako takové, či snižovat důvěru v reklamu jako službu spotřebitelům." Vodafone tvrdí, že reklamy (kromě jeho vlastních) lžou, jako když tiskne, ačkoli Vodafone sám lže, jako když tiskne: dochází tady ke zjevnému ohrožování dobrého jména reklamy a snižování důvěry v ni.
Když si spotřebitelé začali stěžovat, Rada pro reklamu však Vodafone neodsoudila: Vodafone je velký zadavatel a nikdo z branže si to s ním nechce rozházet. Co kdyby přišel o tučně namazaný chleba, že? To raději z reklamního tribunálu udělejme loutku. Stačí prohlásit, že lži Vodafonu nepřekračují únosnou míru nadsázky.
Sám jsem zastánce toho, že reklamu je třeba brát s rezervou. Většinu stížností, se kterými se lidé na reklamu zlobí, bych házel do koše. Když ale někdo výslovně říká, že v reklamě se lže, a dokonce této lži využívá k tomu, aby sám lhal, měl by se smažit v pekle. Vodafone si tentokrát hraje s ohněm. Kodex reklamy může směle ignorovat: jde o bezcenný kus papíru. Ale i zákon o regulaci reklamy jasně říká, že lživé reklamy Vodafonu jsou na štíru s právem: minimálně v rozporu s dobrými mravy. Kluzcí právníci se sice budou kroutit jako hadi, rovnice je ale jasná: reklama = nadsázka ano, lži nikoli!
Lež má krátké nohy
Fakt nejsem úzkoprsý, naopak vtip, nadsázku až barnumštinu mám v reklamě rád. Vodafone svoji trestuhodnou hloupost neomluví ani virálem, který nechal uniknout, aby dovysvětlil, že lži o lhaní nemyslel tak vážně. Snad nebudete věřit, že tajná nahrávka ze zákulisí opravdu unikla náhodou?
K úspěchu značky stačí někdy docela málo: mít ji rád.
Jenže jedna hloupost dokáže tohle všechno zbořit. Co bude dělat Vodafone, až bude mít problémy a bude chtít lidem důvěryhodně něco sdělit? Nebo bude chtít, aby jeho reklama nejen bavila šéfíky z představenstva, ale také prodávala? Vždyť přece reklama lže! Sami to říkali, sami pak budou mít problém zákazníky přesvědčit. "Říkali jsme, že reklama lže. Lhali jsme. Hahaha, byla to přece sranda, copak jste nám věřili? Teď nám věřte!" bude škemrat Čtvrtníček. Nenáviděná O2 i T-Mobile se budou smát, Vodafone teď na hodně dlouho může na důvěryhodnou komunikaci své značky zapomenout.
Reklama má bavit, ale ne lhát a škodit. Vodafone se teď dopustil obou zel. Jeho slovník reklamštiny je vysloveně nechutný: tady už si nedělá legraci jenom z vlastního ranku mobilních telekomunikací, ale z reklamní branže jako celku.
Čert vem Vodafone!