Reklama
 
Blog | Zdeněk Fekar

Protektor pro Čechy i Američany

Všechny ženy, nejenom ty vysloveně hloupé, by měly mít zakázáno mluvit na veřejnosti a nevzdělaní lidé by vůbec neměli mít právo volit. Komu tohle přijde hloupé nebo dokonce nedemokratické? Vám? Vám! A vám taky?! Pak tu nemáte co dělat! Jen počkejte, ještě poznáte, zač je toho loket...

Jak by vám asi bylo, kdyby proti vám někdo namířil podobné, zdánlivě nesmyslné příkazy? Židům je zakázáno tohle. Židům je zakázáno i onohle. Židům vstup zakázán. Jak se oni tehdy cítili? A copak to ostatním lidem připadalo normální, když se objevily první takové příkazy? Asi takové otázky mne napadaly, když jsem nedávno odcházel z kina, kde jsem byl na novém českém filmu Protektor.

Na české filmy už ze zásady skoro vůbec nechodím, nestojí za to a zakrátko jsou beztak v televizi. Na Protektora jsem šel coby doprovod, a jsem moc rád, že jsem ten film viděl.

Jana Plodková je v roli vycházející filmové star prostě úžasná a Marek Daniel coby radioreportér-kariérista dokonale uvěřitelný. Děj filmu nebudu vyzrazovat, beztak je jasné, že se příběh odehrává v letech, kdy Velkoněmecká říše poskytla naší zemi velkorysou ochranu.

Zjevné je, že Marek Najbrt natočil jeden z nejlepších českých filmů naší současnosti. Cokoli dobrého jste o tomhle českém dramatu slyšeli, je pravda, píše Ilona Francková ve webovém magazínu Premiere, a nezbývá, než s ní souhlasit.

Reklama

Osobně se mi nejvíc líbilo velmi autentické ztvárnění rolí: celou dobu jsem měl pocit, že sleduju skutečný příběh, nikoli jen filmovou fikci. Film místy dokonce působí jakoby dokument. Sám jsem se nechal nachytat hned na začátku: miluju filmy pro pamětníky, takže když začala úvodní scénka z projekce filmu s Hanou Vrbatovou v hlavní roli, malý moment jsem přemýšlel, co to je za snímek, že jsem ho neviděl. Jasně, vzápětí jsem se praštil do čela, když mi došlo, že blondýnka ze stříbrného plátna je hlavní postava filmu, na který jsem přišel.

Najbrt krásně líčí naši národní vlastnost: spořádaně se přizpůsobíme čemukoli. Nemůžete ty lidi odsuzovat, mysleli to dobře: a stejně dobře to budou myslet za pět let po válce, kdy stejně snadno jako kabát prostě převlečou hnědou totalitu za rudou.

A stejně krásně film připomíná, že lidé prostě chtějí za všech situací normálně žít. Některé scénky jsou sice přitažené za vlasy, ale snesitelně a humorně vypovídají o absurditě zákazů nacistických byrokratů: nádherně rošťácké, i když v reálu velmi nebezpečné (snad možná přímo nemožné) jsou výpravy paní Hany a jejího ctitele-fotografa do míst, které jsou pro ni coby Židovku úředně zapovězené.

Právě tady jsem se v duchu ptal, jaké to asi bylo, když jste se coby "čistý" občan najednou začali setkávat s různými zákazy, které by vás do té doby nenapadly ani ve snu. Hned jsem si vybavil tři roky starou kampaň Židovského muzea v Praze, která mě tehdy opravdu šokovala, než jsem si uvědomil, že nejde o absurdní diskriminaci, ale připomenutí někdejších protektorátních nařízení.

Češi novému Najbrtově filmu asi rozumí dokonale, svědčí o tom i nezvykle kladné hodnocení na serveru csfd.cz, kde v průměru dostává film přes čtyři hvězdičky z pěti.

A protože mu nechybí ani atraktivní téma, ani sexy herečka, snad má šanci uspět i v Americe, kam jsme jej vyslali bojovat o prestižního Oscara. Moc bych mu to přál, i když bookmakeři sázkovek nejspíš najdou spoustu důvodů, proč se favoritem stane docela jiný snímek.