Nový Respekt má za sebou měsíc života a to je už přeci jen chvíle, kdy je co srovnávat. Ač se mi do toho nechce, protože je přeci jen jasné, že s obhajobou změny tady krutě pohořím. Hned na úvod ale otevřeně přiznávám, že jsem se na barevný časopisecký formát dlouho těšil a co víc, že se mi výsledek líbí víc, než jsem čekal.
Nerozbíjejme stroje
Staromileckým reakcím nerozumím. Opravdu se někomu líbí týdeník vytištěný na nesmyslně velké plachtě papíru, nekvalitně potištěný pouštějící barvou? A opravdu jej až dosud kupovali jenom proto, aby měli čím zatopit v krbu? Jistěže ne. To jsou jen sebeobranné reakce, přirozené, ale primitivní stejně, jako nesmyslné je odmítání čehokoli dašího cizího… lidí jiné pleti, jiného smýšlení, na začátku průmyslové éry rozbíjení strojů dělníky obávajícími se ztráty svého těžce vydřeného chleba.
Nový Respekt je krásný. Podobně jako démonizovaný Reflex (Týden, Euro…) teď má krásnou, ale přesto jinou obálku: vizuálně, i ze skvělého papíru, totéž platí o vnitřku a jeho typografické úpravě, střídmě laděné úpravě i práci s fotografiemi. Jistě, ještě to není dokonalé, znát jsou i různé výkyvy, chápu ale, že vše se dolaďuje za chodu, jak už to u podobně revolučních proměn bývá.
Narozdíl od jiných, kteří vyhrožují, že Respekt přestanou kupovat, protože už není tak krásně ošklivý, jak býval, já jej naopak kupovat začnu častěji, než dříve nahodile a pouze ze zvědavosti, jak že vlastně tahle polygrafická mumie vypadá. Konečně je to časopis, za který mi nebude líto dát třicet korun.
Obsah přece vládne!
Sám vím, jaká pro mě byla změna, když jsem v minulosti přešel z deníkového psaní na časopisecké. Už z deníku jsem se ale naučil uznávat, že co nedostatečně vystihne několik odstavců komplikovaně napsaného textu, perfektně podá atraktivní graf nebo výstižná fotka. Žárlil jsem, kdykoli editor nařídil seškrtat půlstránkový text na nevýznamný jedňák, aby se nakonec v ranním vydání objevila dvouřádková noticka v rubrice krátkých zpráv. Žárlil jsem, ale zároveň poznával, že dobré noviny tvoří symbióza písmenek i obrázků, a protože jsem vlastně nikdy nebyl opravdu dobrý novinář, ale spíš obchodník, brzy jsem začal chápat, že je to prospěšné nejen pro čtenáře, ale i pro mne.
36, 37, 38, 39
Čtveřice vydání mi leží na stole. Jaké mám z nového Respektu pocity?
Jednoznačně nejlepší je zatím první, tedy šestatřicítka. Chápu to, jestli se na změnu redakce pečlivě připravila, že si v prvním čísle vystřílela spoustu munice, ale doufám, že ve zbrojním skladě nedošly náboje a kvalita nebude klesat. Číslo 36 je ale téměř perfektní. Osobně mě hodně zaujal článek o ČEZu i převzatý text o Googlu, nádherné jsou stránky s grónskou reportáží Jáchyma Topola. Říkám si, proč takové materiály nejsou i v dalších číslech?
Obecně napříč čísly se mi líbí některé novinky, jako například snaha o větší interakci se čtenáři. I když někdo může rubriku "vaše otázky" vnímat jako bulvární, já na ní vidím spíš moderní trend: noviny nemají být hermeticky uzavřené před svými čtenáři, ale naopak jim mají doširoka otevřít své dveře. Ostatně prapředkové dnešních reportérů téměř doslova žili na ulici, to až nyní se novináři na univerzitách učí akademicky preparovat uměle vymyšlená témata z roztodivných zdrojů.
Řekl bych, že velkým plusem je propojení tištěného časopisu s blogerskou zónou, ale to je zatím ve skutečnosti velkou slabinou nového formátu. Zatímco dříve se na stránky Respektu dostávala pestrá směsice bloggerů, dneska to spíše vypadá, jako by redakce na svůj neprofesionální i-tým zanevřela. A kdo ví, možná cíleně?
Ekonomika mě zajímá, překlady z Economistu také, ale… na prestižní český titul je to na můj vkus trochu málo, stavět jenom na materiálech odjinud. Opravdu Respekt nemá na to, aby přinášel český pohled na lokální i světový byznys? Zatím nejspíš ne. Některé menší texty, jako třeba Obchodník se železnou vůlí, mi připadají jak převzaté z Profitu. Tomu ovšem vzhledem k cílovce sluší.
Jestli zatím 36. číslo je nejlepší z nových, pak včerejší devětatřicítce patří stříbro. Naopak nejhůř na mne zatím působilo číslo 37.
Nezbytná resuscitace
Zkusme se na změnu podívat bez emocí. Obchodní výsledky Respektu jasně říkají, že změna byla třeba. Jestliže v posledních třech letech prodával v průměru kolem šestnácti tisíc výtisků měsíčně, zatímco tady tak často zmiňovaný ďábelský Reflex víc než trojnásobných tři- až šestapadesát tisíc výtisků, není to dostatečně výmluvné?
Fixní náklady redakce Respektu asi nebudou třetinové proti úspěšnějšímu konkurentovi, oba tituly se prodávaly za víceméně stejnou cenu, tak teď mi povězte, z čeho váš oblíbený časopis měl žít? Je jistě fajn, že má investora, který se až dosud choval spíš jako mecenáš (nebo spíš mesiáš), ale je od něj fér očekávat, že bude z vlastní kapsy donekonečna financovat týdeník, který se neuživí? A nebo jinak: kdyby vám zaměstnavatel řekl, že je sice fajn, že pro něho pracujete, ale že se mu to nevyplácí a tak vám ze dne na den začne vyplácet jen třetinovou mzdu, také by vám to nijak nevadilo?
Srovnávat Respekt s Reflexem není fér, i když to ve zdejším prostoru vytvořeném z jedniček a nul je docela časté srovnávání. I když na druhou stranu: Reflex není žádný bulvár a má řadu prvků, které by i Respektu slušely (a některé z nich už v nové grafice vidím, i když netvrdím, že právě Reflex byl inspirací).
Jedno je ale snad jasné: stávající čtenáři Respekt nikam dál neposouvali. Bylo jich málo, prodaný náklad víceméně stagnoval. I když se tady pár lidí bilo do prsou, že by klidně platili stovku za výtisk, kdyby na to přišlo, stěží by se jich našlo víc než pár. Řešení je hledat nové zákazníky.
Marketing je slabina
Už delší dobu ve mně zraje dojem, že kdejaká obchodní nebo výrobní firma zvládá marketing lépe, než je tomu obecně v českých médiích. Jistě, až na čestné výjimky. O Respektu to ale zatím platí jakbysmet.
Může to být ale klíčový faktor, který mu nakonec zakroutí krčkem. Vůbec nechci přemýšlet, jestli na začátku rozsáhlých změn byly aspoň nějaké analýzy. Snad ano. Snad tedy existuje i nějaká strategie dalších kroků.
Zatím se mi ale jeví jen jako drobné přešlapování na místě. Spoty s osobnostmi hlásajícími, že chtějí respekt, jsou fajn, ale zrovna na České televizi nejspíš osloví právě stávající, nikoli nové čtenáře. A nějak jsem si dosud nevšiml čehokoli, co by mohlo přitáhnout pozornost lidí, kteří sice tuší, že nějaký Respekt existuje, ale rozhodně jej zatím nekupují.
Úspěch je týmová práce
I když to zní jako příšerná fráze z otřepané brožurky pro manažery, je to tak. Pro budoucnost Respektu bude klíčové, nakolik společnou řeč najdou redaktoři s vlastníky a jak se oběma skupinám s podobnými, ale i odlišnými zájmy podaří naladit se na společný signál. Ačkoli v minulosti došlo k různým rozkolům, aspoň zatím se redakce tváří, že je jako celek v pohodě.
A to je fajn. Za sebe přeju Respektu hodně zajímavých témat a tvrdé lokty v časopiseckém rynku. Bude to potřebovat. Trh není uzavřený klub, ale tvrdá hra.