Když hlasatel státní televize přečetl všechny zprávy líčící budovatelské úsilí pracujícího lidu, připravenost Korejské lidově demokratické republiky stát na stráži míru a přátelství a neochvějnosti, s jakou tomu všemu velí milovaný soudruh vůdce, tvářil se, jako každý jiný večer vážně a strnule. Ale přesto na něm asi bylo vidět skrývané napětí.
On totiž věděl, co po televizních novinách přijde. Náš Ray s Lucií by v tomto okamžiku jistě prohlásili cosi jako "zůstaňte s námi, za chvíli uvidíte něco, co zde ještě nikdy nebylo, ale změní to náš život". Moderátor státní televize nic takového říct nemohl. Jednak by jej asi už nikdy nikdo nespatřil, a to nejen na obrazovce, ale především si těžko dokázal představit dosah toho, co přijde…
Samozřejmě fabuluju. Netuším, co takový severokorejský hlasatel ví o světě za hranicemi své země. Dost možná ji zná jen ze scénářů radostného zpravodajství, které každý večer bojovně předčítá před kamerou.
Zpráva, která včera přilétla ze vzdáleného východu naší planety, ale určitě znamená velkou změnu pro tajemnou zemi za železnou oponou. Státní televize až dosud promítala propagandu. Od včerejška vysílá i komerční reklamu.
Historicky první reklamní spot v KLDR propaguje pivo Tedongang, jehož unikátní vůně a svěží chuť mají přispět k uvolnění od stresu. Pýcha Pchjongjangu, jak propagovanému moku přezdívají, je vyráběna z těch nejkvalitnějších ingrediencí podle přísně vědecky dodržované procedury. Slyšíte to sami? Stačí dosadit libovolné české pivo a nepoznáte rozdíl.
Zjistit cokoli z izolované země je těžké. Nicméně podle sedm let staré zprávy na stránkách Lidové Koreje je Tedongang velmi silné pivo. Má 5,7 % objemových alkoholu, což u nás odpovídá asi tak čtrnáctistupňovému pivu Starobrno Drak. Pro srovnání: Budějovický Budvar má pět objemových procent a Plzeňský Prazdroj dokonce jen 4,4 procenta alkoholu.
Těžko říct, kdo ze Severokorejců si Tedongang může dovolit. Podle již zmiňovaného zdroje stála půllitrová lahev v roce 2002 půldruhého wonu. Jenže dnešní cena bude zřejmě někde jinde, nejspíš ale půjde o pořádně drahý špás. Například za jedno euro oficiálně dostanete 186 wonů, na černém trhu za evropskou měnu zaplatíte skoro pětadvacetkrát víc. Určitě tady pivo nepořídíte za pár haléřů.
Cena piva ovšem není tolik podstatná, jasné je, že je to pro místní pěkně drahý luxus. Důležitější je, proč asi severokorejští soudruzi dovolili vysílání komerční reklamy, když cokoli tržního tady mají rádi asi stejně jako v pekle svěcenou vodu?
Možná si pamatujete na nedávno uvedený dokument Lindy Jablonské Vítejte v KLDR. I když je tahle země pro nás pořád ještě skanzenem komunismu, nejspíš se dá čekat, že místní vůdci dřív nebo později zvolí cestu, kterou se vydali čínští komunisté už dávno. Asi by nás nemělo překvapit, když se z Pchjongjangu brzy dočkáme dalších překvapení v podobném duchu.
Bylo by to dobře. I když je zatím Tedongang první vlaštovkou, navíc pro místní nedostupnou, nejspíš signalizuje, že se tamní režim připravuje na socialismus s kapitalistickou tváří. Dřív nebo později by to i pro Severokorejce mělo znamenat, že i oni si budou moci dopřát dobré pivko. A jistě nejen to.