Když Irové odmítli Lisabonskou smlouvu, měli už všichni euroskeptici jasno. Smlouva je mrtvá, Unie končí! Taková hloupost, říkal jsem si. Copak kdykoli se nezadaří dílčí část úkolu, se vším hned seknete a jdete od rozvrtané věci?
Šestadvacet zemí proti jedné. Proto je dobře, že se v pravý čas jako blaničtí rytíři rozhodli Britové říct po irském ne svoje ano. A ačkoli nejsem zrovna příznivcem vulgárních stupidit Mirka Topolánka, tentokrát před ním smekám. Když už se jednou pod smlouvu podepsal, nemůže teď cuknout jenom proto, že by se to ostatním modrým ptákům líbilo. Ne z Dublinu přeci zatím neříká nic víc, než že polovina Irů smlouvě nerozumí, polovina ale stejně řekla ano.
Sám za sebe si neumím představit, že bych nejdřív něco někomu slíbil a aniž by se cokoli zásadního změnilo, bezdůvodně to odvolal. Je vidět, že i když je to jinak sprostý chlapík, je náš premiér také chlap se smyslem pro fair play. A to se cení.
Kdyby se častěji vyjadřoval jako rozumný politik a nikoli jako šašek z trapné grotesky, možná by se netěšil tak nízké popularitě mezi občany. Politickou superstar je sice zatím pořád ještě prezident Václav Klaus, pokud jde ovšem o evropské otázky, je nájemník z Hradčan něco jako dinosaurus křížený s pterodaktylem. Stárnoucí hlava státu je mrtvější než esperanto. Pan prezident se zase ukázal jako chytrolín a také za to od esperantistů pěkně slíznul. Klaus nechápe rozdílnost výrazů umělý a mrtvý: zatímco esperanto je jazyk bezesporu uměle vytvořený, označit jej za mrtvý, když jím mluví stovky tisíc až miliony lidí může jen Všeználek Václav.
I Straně zelených hrozí, že se z parlamentních lavic bude brzy muset přesunou do skanzenu vyhynulých příšer pravěku. Jejich permanentní krize se prohlubuje, neuplynul den, aby se neobjevila nějaká zpráva svědčící o jejich rozpadu. Zatímco počátkem týdne z vedení poslaneckého klubu odstoupila jejich šéfka Kateřina Jacquesová, na konci týdne už poslance neměl kdo vést.
Lze jen doufat, že s čím kdo zachází, tím také schází. Zelení si mohou podat ruce s Čunkovci a v příštím volebním období odejít do ilegality. Mohou si tam v klidu přemýšlet, proč se nevyplácí voličům lhát do očí.
Těžko říct, jaké by si z toho mohl vzít ponaučení český fotbal. Jisté ale je, že národní tým zatím stále nemá nového kouče po odchodu Karla Brücknera. Už už to vypadalo, že by jím mohl být Ivan Hašek. Asi hodně se musel Vlastimil Košťál přemáhat, aby oslovil svého rivala, ale i to se cení. Hašek se s Košťálem sešel, oba prý uznali, že Českomoravský fotbalový svaz je neschopná banda, a bez dohody se rozešli.
Čtenáři v anketě Aktuálně.cz sice v pětadevadesáti procentech případů souhlasí, že se Hašek rozhodl správně, protože se s Košťálem vážně dělat nedá. Jenže Košťál přeci končí a kdo se o změnu ani nepokusí, těžko může hodnotit, jestli by byla prosaditelná. Já bych se tedy spíše snažil na někdejší spory zapomenout a začít nanovo.
Konec týdne přinesl nádherné léto, kromě již zmiňovaných politicko-sportovních bouřek. Nový týden má podle meteorologů přinést také bouřkové počasí. Brr. To mám rád někde v přírodě, ale ne ve všední dny uprostřed města. Co vy? Na to všechno?