Laskavý čtenář jistě promine, že jsem si v úvodu svého textu vypůjčil parafrázi věty z písně Karla Kryla Píseň Neznámého vojína. Známý český bard je mým kamínkem do blogozáplavy k tématu čtyřicátého výročí okupace Československa vojsky Varšavského paktu. Právě Kryl byl pro mě kdysi dávno prvním impulzem k přemýšlení o naší novodobé historii.
Nebyl mi ani rok, když sovětští vojáci vtrhli do republiky. Tehdy mi to bylo jedno. Až později… Už přesně nevím, jestli mi bylo devět, deset nebo jedenáct, jestli to bylo v rodné Ostravě nebo už v Praze. Vím ale, že tehdy se nějak nekonal oběd.
Jako dítě jsem byl naštvaný. Doma byla podivná sešlost, moje máma pořádala v pravé poledne večírek, nějak moc se pilo a hrála hudba na první poslech nijak moc bujará a veselá. Nedokázal jsem to pochopit a měl jsem hlad. Ale oběda jsem se ten den nedočkal.
Podobné seance se konaly častěji. Už jako dítě jsem si všiml, že s železnou pravidelností vždy deset dní před koncem prázdnin, někdy i jindy v průběhu roku. Vždycky to bylo ponuře smutné, odevzdané, plné vzteku a slz… A vždycky hrál ten stejný pán na kytaru ty smutné písničky z pečlivě ukrývané gramofonové desky…
Začal jsem o tom přemýšlet…
Asi snad nemusím vyprávět, co bylo dál. Už jsem věděl a Kryla jsem slýchával při podobných příležitostech i v jiných společenstvích. V osmdesátých letech jsme jej s pocitem zakázanosti hrávali na kytaru na "pionýském" táboře uprostřed hlubokého lesa jižních Čech nedaleko Kleti, koncem osmdesátých let jsme si s kamarády ve zbrani Kryla tajně pouštěli na vojně jako připomínku výročí "poskytnutí bratrské pomoci".
Pak přišel Vítězný Listopad a král Kryl postupně přestával československou společnost zajímat. Hypermarkety ještě nebyly, ale těšili jsme se na ně. Smutné, ale pochopitelné.
"Genialny facet. Czy to nie ironia dziejów że najpaskudniejszy system polityczny urodził tak genialnych pieśniarzy?" správně se ptá pod jednou z nahrávek na Youtube Krylův polský fanda. Básníkům se daří v dobách temna. Musím to vědět byv nadějný mladý básník a nenapsav od devětaosmdesátého žádné verše. (Smajl.)
Vlastně ani nevím, kterou z Krylových balad mám nejradši. Něžná i proradná, krutá i bezradná Salome? Je nádherná, ale Nevidomá dívka, v zahradě za cihlovou zídkou je sice nevinnější, ale stejně emotivní. Jako správný píárista mám samozřejmě rád výrobce hesel, jako někdejší pacifista jsem si pro jednu ze svých básnických etud, jak jsem jim tehdy říkal, vybral titul Inter arma silent Musae.
Je to jedno. Sestavit Top Five of Karel Kryl je těžké, nemožné a zbytečné. Ačkoli je to poměrně nedávno, psal krásným a přitom srozumitelným jazykem.
Ale jeden z jeho "kasovních hitů" je určitě Veličenstvo Kat. Můžete si jej na youtube pustit česky, nebo také v polské verzi.
À propos, jak už to s národem zapomenutými básníky bývá, právě Poláci, i dnešní generace, jej mají hodně rádi.