Tou zemí není žádná obskurní říše, ale členský stát Evropské unie a člen Severoatlantického paktu. Česká vláda by se tedy beze studu mohla podobným řešením inspirovat.
Když jsem minulý týden četl článek o tom, jak Lotyši legalizují úplatky, napadlo mne, že si polská Gazeta Wyborcza tak trochu střílí ze čtenářů. Letní okurková sezóna přeci jen nevládne jenom v Česku, ale i za našimi hranicemi. "Nemůžeme lidem bránit, aby rozdávali dárečky," měl podle polských reportérů ve středu prohlásit lotyšský premiér Aigars Kalvītis. A tak navrhnul, aby se úplatky staly legálním zdrojem státních financí.
Začal to prezident
Není divu. Snad ještě víc než u nás jsou u našich východních sousedů různé úplatky na denním pořádku. Nápad posvětit úplatky souvisí s řetězcem úplatkářských skandálů kolem nynějšího lotyšského prezidenta Valdise Zatlerse, který se ujal úřadu letos v červnu. Uznávaný lékař, který řídil třináct let nemocnici v Rize, se namočil do korupční aféry už před čtyřmi lety. Tehdy se ministrem zdravotnictví stal jeho podřízený Aris Adlers, který svého exšéfa obvinil z braní úplatků. Nakonec jej to stálo ministerské křeslo, když se ukázalo, že sám má máslo na hlavě.
Jenže letos krátce poté, co se Zatlers stal hlavou státu, putovalo do státní pokladny z prezidentovy kapsy 355 euro. Prezident tak splnil ústavou vynucené kroky, aby se vyhnul nařčením z nepoctivosti. Zhruba deset tisíc korun prezident zaplatil jako darovací daň z pozorností, které v minulosti přijal od svých pacientů. A jen co splnil svoji ústavní povinnost, ustavil komisi pro vyšetřování úplatkářství v resortu zdravotnictví.
Antikorupční komise legalizuje úplatky
Komise překvapila. Jediným řešením, které ve veřejném zdravotnictví dokáže zatočit s korupcí, je – povolení uplácení doktorů. Podle ministerské komise mají mít pacienti dovoleno předávat věcné dary lékařům přímo a peněžní částky mají putovat do kapes bílých plášťů prostřednictvím nemocniční pokladny. A aby lékaři nebyli příliš škodní novou povinností zdaňovat legální úplatky, chystá se lotyšský berní úřad na nějaký čas vyhlásit pro tento druh příjmů daňové prázdniny, nebo alespoň vyhlásit poměrně nízkou sazbu zdanění pěti procenty.
Že je to pěkně praštěné a absurdní, jako by to vymyslela nějaká naše exministryně Marie Součková? Legrace to ale není. Na obhajobu budiž, že než pokoutně vybírané úplatky jsou legální platby přeci jen poněkud elegantnějším řešením. Pětibodové shrnutí lotyšským deníkem Telegraf ukazuje, že by se vládní návrh mohl ujmout: když už prostě státní zdravotnictví nefunguje, lidé tak jako tak platí personálu státních nemocnic za služby, které by měli získávat bezplatně. Ostatně, i to je jeden z návrhů, které ministerský tým doporučuje: například, aby každý rok dostal pacient přehled o tom, kolik za něj stát v rámci bezplatného zdravotnictví zaplatil. Zjevně lotyšskou vládu nenapadlo, že by ještě elegantnějším řešením bylo soukromé zdravotnictví.
Vydělají všichni
Tamní zdravotnictví je nejspíš v ještě horším stavu, než naše. Gazeta Wyborcza připomíná, že legalizace úplatků by byla pro pacienta výhodná: mohl by si aspoň rozhodnout, komu bude platit, i když na druhou stranu je jasné, že takové opatření podrazí nohy už tak nefunkčnímu systému.
Podle lotyšského deníku NovoNews citovaného polskými novinami už dnes kolují mezi pacienty ceníky úplatků. Běžná návštěva lékaře stojí kolem tří eur, operace vyjde na půldruhého tisíce eur. Průměrný plat lotyšského anesteziologa dosahuje 430 eur a podle vládních odhadů si lékař neoficiálně nahrabe ještě jednou tolik. Předseda zdravotnické protikorupční komise Alexej Loskutov trefně přiznává, že zatímco jinde ve světě tomu říkají korupce, v Lotyšsku jde o svérázný prostředek, jak udržet zdravotníky v zemi.
Lotyšsko, náš vzor?
A mimochodem: pokud se smějete, že něco takového je možné jenom v zaostalých východních zemích, přestaňte se smát. Lotyšský návrh je totiž hodný následování i pro českou vládu. Podle žebříčku korupce sestavovaného Transparency International sice loni Lotyšsko skončilo na 49. příčce hitparády, naše krásná země na šestačtyřicáté pozici na tom totiž není o moc lépe.
Ještě jedno kouzlo nechtěného: stejně jako český vicepremiér Jiří Čunek je i šéf lotyšské vlády Kalvītis navrhující lišácké vypořádání se s korupcí členem strany lidové.