Aby bylo jasno, nestalo se to v tomto týdnu, ale zhruba před dvaceti lety. A nebylo to vězení doopravdové, ale vojenská basa. Včera jsem si zrovna vzpomněl, že je to plus minus nějaký ten den přesně kulaté výročí. A to už stojí za to zavzpomínat na svoji kriminálnickou zkušenost.
Na podzim 1987 jsem narukoval k útvaru ve východoslovenském Bardejově. Mimochodem, nádherném městečku. Zrovna když jsem měl službu dozorčího roty, na rotě se chlastalo. Aniž bych to věděl. To není výmluva, ale fakt. Alkoholický dýchánek se konal docela v jiné místnosti a já spal. Zaslouženě. V době předepsaného odpočinku totiž konal službu můj pomocník.
Jenže z pijatiky byl průser. Kluci začali vyhazovat na ulici nějaké lahve, spořádaní občané zavolali na posádku a… někdo musel být spravedlivě potrestán. Socialistická armáda nebyl žádný bordel, na všechno byly řády a poriadky, kdo se dopustil zločinu, musel být odměněn trestem.
Ale víte, jak to chodí. Když máte kamarády na patřičných místech, trestu se vyhnete. Obětní beránek se najde někde jinde. Do té doby byla moje oficiální hodnocení dobrá. Podnapilí výtečníci ale měli na své straně obrovskou výhodu. Chlastali s nimi kámoši četaři, kteří měli velitele roty obtočeného kolem prstu. I když jsem se logicky hájil, že jsem těžko mohl výtržnostem zabránit, když jsem podle předpisu spal, navíc na druhé straně budovy, s vojenskou logikou jsem byl odsouzen ke třem dnům vězení.
Vojna se s logikou totiž nesnese, jsou to protimluvy. Do basy jsem šel natvrdo. Hned po vyhlášení rozkazu. Vyndat tkaničky z kanad, sundat kožený řemen: co kdyby se vojín socialistické armády, uprostřed mírumilovného socialistického bloku, rozhodl pro imperialistickou dekandentní sebevraždu?
Šup do jedné cely společně s grázly, kteří mě tam dostali! To budou tři dny, říkal jsem si v duchu. Nakonec to byly tři perfektní dny, které mi změnily k lepšímu celé dva roky v zeleném.
Do té doby jsme se vzájemně nesnášeli. Jenže na jedné cele se skamarádíte s každým. Než se nudit, raději si zahrajete mariáš i s někým, komu byste do té doby ani ruku nepodali. A naopak. Nakonec vzájemně zjistíte, že vzájemné antipatie byly totálně zbytečné.
Ten tam byl i zamýšlený výchovný efekt trestu. Za pouhé tři dny mladý nezkušený voják poznal, že Československá lidová armáda asi profíky na západě opravdu nijak neděsí. Když vás coby nejzavrženíhodnějšího vyvrhele pustí samotného na oběd, protože nemá kdo vás doprovodit do jídelny, a vašim právem přitom je vyfasovat teplý žvanec, těžko se na vojně můžete děsit něčeho dalšího.
Co může být lepším požitkem, než když na vás na buzerplace ječí do ruda rozpálený politruk, jaktože jej nezdravíte a kráčíte si neustrojený s rukama v kapsách? "Dám vás zatvoriť!" reve dôstojník. "To těžko, já už zavřenej jsem," smějete se mu do očí a klidně si s rukama v kapsách drze kráčíte dál směrem k jídelně mužstva.
A tam jste málem za hvězdu. I mazáci vás pouštějí dopředu, protože kriminálníci jsou v socialistické armádě frajeři.