Použil jsem ji v titulku. "To je zajímavé, že všechno, co má v názvu ´české´ je tak nějak hnus," přibližně tak to řekla. Chvíli jsem byl zaražený, co na to říct, pak jsem se s chutí zasmál. Ani v názvu mého zaměstnavatele, ani v názvu její firmy slovo české nefiguruje a já si uvědomil, že je to vlastně docela pravda.
Hitparáda českých šmejdů
Bavili jsme se totiž o státní poště. I když se České pošty musím zastat, protože skutečně skoro sto procent zásilek doručí do druhého dne a její služby se stále a stále zlepšují, pořád na ní ulpívá cosi z pradávné byrokratické tuposti. Kdo u pošťáků někdy vyřizoval nějaké obchodní věci, nutně mi dá za pravdu.
Nebo Český Telecom. I když už se státem nemá nic společného a plně se z něj stala soukromá ÓDvojka, jeho odbavování klientů by si v ničem nezadalo s tou nejhorší známou praxí socialistických institucí. Zákazník není nic než nula a jakýkoli jeho nárok je předem odmítnut. Že by logické vysvětlení záhadného anglického názvu obsahujícího dvě nuly?
Česká televize. Například na internetu dlouhá léta užívala nelogicky světácký název domény czech-tv.cz, aby ho poté, co jej všichni akceptovali, stejně nelogicky přejmenovala na poměrně krásně logické ceskatelevize.cz. Že svou podlézavostí politikům či neustálými změnami programového schematu od deseti k pěti štve velkou část diváků, o tom asi netřeba přesvědčovat. Z těch posledních musím připomenout v podstatě bezvýznamnou eskapádu, kterou by příkladně zdokonalilo už jen vysílání porna na veřejnoprávní stanici.
Příkladem par excellence jsou ovšem České dráhy. V duchu jejich tradice se budou hájit, že už dávno nejsou státní firmou, protože jsou soukromou akciovou společností. Podobné slovíčkaření na státní železnici vládne dlouhé pětiletky, ačkoli ve skutečnosti se v tomto prapodivném skoromonopolu nic nemění. Projeli jste se někdy v poslední době vlakem? Viděli jste ta odporně zchátralá nádraží, na jejichž údržbu dráhy zjevně kašlou, ačkoli vesele zdražují jízdné rok od roku a stále drze natahují ruce směrem ke státní kase?
Nejčerstvějším příkladem drážního vydřidušství je snaha bránit konkurenci na trase z Prahy do Ostravy. Už za deset dní by tudy měly svištět luxusní rychlíky společnosti RTexpress za poloviční jízdné. České dráhy ale hledají kličky, jak tomu zabránit a jednou z výmluv je zjevná hovadina: cestující soukromé společnosti by mohli ošlapat chodníčky spravované státní železnicí.
Kdyby se dráhy podobně nevymlouvaly, už léta by nad pražským Hlavním nádražím stálo slibované obchodní centrum a ve skutečnosti nefungující Pendolino by brázdilo českými kolejemi také už spoustu roků.
Otázky k zamyšlení
A tak, i když mne věta z titulku nejdříve zarazila, musím uznat, že na ní asi něco je. Spíše než o byznysu ale nejspíš vypovídá o naší národní povaze. Mimochodem, vzpomenete si ještě, že dnes úspěšný Vodafone ještě před tím, než se jmenoval Oskar, nesl původně jméno Český Mobil? Asi se musel přejmenovat, aby se mu dařilo v tvrdé konkurenci na mobilním trhu?
Aby bylo jasno: nestydím se za to, že jsem Čech, naopak mám Česko rád a nejvíc si to uvědomuji pokaždé, když se odněkud vracím. Co mě ale štve je to, že sedmnáct let po změně společenských poměrů k lepšímu se v mnoha polostátních firmách jakoby nic nezměnilo. Výčet firem hrdě deklarujících českost v názvu a ve skutečnosti představujících spíše skanzeny komunistického plánovaného hospodářství mne ovšem zaujal.
Otázka pro sociology: nemůže tady být nějaká souvislost? A otázka pro všechny: dokážete vyjmenovat aspoň pět firem nesoucích v názvu "český" a patřících naopak ke skutečně špičkových klientsky orientovaným podnikům?