Vážně! Donedávna jsem si čas od času myslel, že je nejvyšší čas sbalit saky paky a odstěhovat se na iDnes. Nebo rovnou do Blesku, jenže tam bohužel blogy zatím nevedou. Prostě někam, kde ocení normální lidská témata pohledem obyčejného člověka.
Jenže zvyk je železná košile a já jsem se tady už zabydlel. Proč se mám stěhovat jenom proto, že pár anonymů nesnese jiný názor, než vlastní? A tak jsem zůstával.
Dost dlouho. Kdo si počká, ten se dočká, říká se. Nikdy by mne ale nenapadlo, že i já se dočkám. A stalo se. Hned dvojí. Aniž bych se o to nějak snažil, ba právě možná navzdory mé ignoranci podobných met, stal jsem se respektovaným VIP bloggerem. Vím, zní to divně, že? Pisálek nastolující neintelektuální témata, otravující otravnou obhajovou odporné reklamy či volající po tržním pohledu na každodenní problémy. Také se divím, ale je to tak. Stížnosti nepříjímám, nicméně reklamace jistě lze zasílat do P.T. redakce ctěného listu, případně je můžete vepsat do diskuse článku.
I když podobnými tituly spíše pohrdám (dokud jich nedosáhnu), než o ně usiluji, přiznám, mile mne to potěšilo. Konečně někdo ocenil moji usilovnou práci. Svůj první blog jsem tady napsal 29. září 2006 a vybral jsem si celkem vznosné intelektuální téma. Až později jsem se začal projevovat jako povrcní bulváropisec. Promiňte.
Nicméně druhou poctou, které jsem se rovněž dočkal, byla nabídka stát se on-line zpovídaným bloggerem. Jsem pro každou srandu a když mi zdejší adminrál volal, zda bych souhlasil, příliš nerozmýšleje důsledky, souhlasil jsem.
Teď si to vypiju do poslední kapky. V pátek 25. ledna od 11 hodin budu muset čelit otázkám laskavých fanoušků i nenávistných nepřátel. Inu, poperu se s tím, co mi zbývá, když už jsem se dal na vojnu. Ale bude to stát za to, ptám se?
V minulosti jsem byl zvyklý klást otázky, dnes jsem spíše mluvící firemní hlavou, ale odpovídat sám za sebe? To je docela těžké, říkám si. Snad to zvládnu. Jen si umím představit, proč se mi dříve kolikrát různí lidé vykrucovali, než souhlasili s rozhovorem.
Navíc mne Respekt uvedl (krásně, ale trochu nadneseně) jako autora břitkých blogů. Pro mne je to spíše pochvala, ale… Já a břitký? Vždyť se snažím být krotkým jako beránek, poctivě snáším i příspěvky v diskusích, kterým se nijak neuzavírám, byť jsou často velmi nepříjemné. A že bych snad mohl navázat na úspěšný přenos z předvánočního setkání bloggerů v kavárně Akropolis (kam mě ani nikdo nepozval), v to ani nedoufám. Ale kdo ví. Cesty bož jsou přeci nevyzpytatelné.
Nicméně: ať už máte moje texty rádi, nebo vás příšerně štvou, dejte mi vědět. Už nyní mi můžete klást otázky, na které v pátek po jedenácté budu celou hodinu odpovídat. Ať už vás zajímá, jestli jsem opravdu takový magor, jak tady někteří píšete, nebo chcete prozradit některé z fíglů mého psaní, či pochopitelně cokoli jiného, jsem vám k dispozici. Snad to přežijí obě strany: zpovídaný i zpovídající.
Už teď děkuji tazatelům, kteří vložili svoje otázky a těším se, až jim budu moci odpovědět. A také doufám, že se otázek najde více, abych s rozhovorem nebyl hotový dřív, než uplyne časový limit.
Tož tak. Zatím dobrou noc a za dva dny ahoj!