Měl jsem to tu rád. I přes odporné anonymy v diskusích pod články, i přes to, že mě mnozí spolubloggeři posílali blogovat kamsi do Blesku. Zvykl jsem si tady. Za ty dlouhé měsíce už si mě našli mí čtenáři, kteří mě pravidelně nejenom čtou, ale poskytují mi užitečnou zpětnou vazbu.
Uznávám, nový respektblog si příliš respektu nezaslouží. Ba co víc, je hnusný, neúčelný, je to krok zpátky, ni vpřed. Doufám ale, že pouze dočasně, jakkoli to v českých zemích znamená trochu déle, než bychom čekali. A chápu, jak se asi cítí ti, kterým teď ostatní spílají, ačkoli oni za to možná nemohou.
Je jen ironií osudu, že něco podobného prožívám i já. Po říjnové smršti, kdy jsem se cítil často neúměrně přetažený, se najednou cítím totálně vyhořelý, jako ještě nikdy předtím. Nemluvě o tom, že i když jsem dřel za tři, jako by to nebylo nikde ani vidět. Vím, kde je chyba, ale není v mé kompetenci s tím cokoli dělat. I přesto to ale budu já, kdo nakonec odnese největší porci nevůle ze strany zákazníků, kteří už teď protestují proti nefunkčnímu hybridu, který nám dodala nejmenovaná ajtý firma.
I když s tím vnitřně nesouhlasím, vím, že já svoji roli zvládnu. Prostě budu otrocky zákazníkům papouškovat zdvořilostní fráze, račte laskavě pochopit, opravdu se omlouváme, na odstranění pracujeme, blablabla… Však to znáte, když si někde stěžujete. Přiznat, že náš dodavatel svoji práci profesionálně neodvedl, prostě není možné.
Ale moje nářky sem nepatří. Vlastně se chci tak trochu zastat zdejších adminů. (I když o rozsahu jejich viny na nové podobě blogu nevím vskutku nic.) Možná za to nemohou, možná to byl nápad někoho jiného nebo kšeft ve prospěch jiné kapsy.
Ať tak či onak, nechystám se odtud utéct. Spíš naopak. Svým stálým čtenářům slibuji, že od listopadu se zase budu snažit plnit svoji roli polorespektovaného a polobulvárního bloggera. Bylo by škoda odtud odejít.
Pokud ovšem neodejde většina zdejších čtenářů a/nebo autorů. I to se někdy stává.
Tak jako lidé i produkty a firmy totiž mají svůj životní cyklus začínající zrozením a končící zánikem. Jen to někdo vydrží déle a jiný umře velmi mladý.